Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Neslyšící Ondra inspiroval spolužáky. Učí se znakovat, líčí maminka inkluzi

Česko

  12:00
PRAHA - S výukou znakového jazyka na běžné základní škole začala ještě dříve, než se do kroužku přihlásil její neslyšící syn. Maminka Kateřina Kalovská z Přerovska si začlenění syna Ondry mezi děti bez handicapu chválí. Inkluze pomáhá jak jejímu dítěti, tak jeho spolužákům. V diskusích o inkluzi ale nelze zobecňovat, řekla serveru Lidovky.cz.

Neslyšící Ondra foto: archiv rodiny Kalovských

Desetiletý Ondra, který má sluchové postižení a nosí kochleární implantát, navštěvuje základní školu v Horních Moštěnice na Přerovsku. S přijetím mezi spolužáky neměl problém, protože ostatní děti ve třídě ho znaly už ze školky. Server Lidovky.cz před nedávnem popsal zkušenosti Ondrovy učitelky Danuše Petrášové, která se inkluzi věnuje už několik let. Bez pomoci třídní učitelky a speciální asistentky by Ondra asi nemohl chodit do běžné školy. (více čtěte ZDE)

A jak se na inkluzi dívá jeho maminka? „Inkluzivní vzdělávání dává možnost postiženému dítěti chodit do školy a učit se s kamarády z okolí svého domova. I pro rodiče je to výhoda, protože postižené dítě většinou nemůže cestovat samo,“ sdělila Kalovská s tím, že se o inkluzi začala podrobně zajímat hned po zjištění postižení u jejího syna. 

Dojíždění jako překážka v práci

Kdysi s Ondrou dojížděla do speciální mateřské školy, což pro ni nebylo lehké. „Čekala jsem v malé místnosti s ostatními maminkami, než bude Ondra po obědě. Pak jsem s ním jela další hodinu domů. Ztratila jsem tím spoustu času a nemohla jsem najít práci na pár hodin,“ vysvětluje, jaké nepříjemnosti přinášelo dojíždění do speciálního zařízení. Nyní pracuje jako pedagožka - vyučuje na stejné škole, kam chodí Ondra. 

Chcete se také zapojit?

Chcete se podělit s našimi čtenáři o zkušenosti s inkluzivním vzdělávání? Napište na mail rychle@lidovky.cz. 

Výchova dítěte se sluchovým postižením navíc zasahuje do rodinného rozpočtu. „Nyní nám příspěvek na péči snížili a nedovedu si představit, jak bych ze žila ze tří tisíc, když jen baterie nás přijdou na pětistovku měsíčně,“ říká s tím, že si nemůže dovolit implantát, který má v sobě zabudovaný akumulátor. Ten vyjde až na čtrnáct tisíc. 

Přínos inkluzivního vzdělání pro svého syna vidí Kalovská hlavně v tom, že ostatní děti jdou Ondrovi, co se týče mluvy, dobrým vzorem. „Sluchově postižení mají problém nejen s výslovností, ale i se stavbou slov a vět,“ popisuje výhodu, kterou Ondrovi přináší chození do kolektivu dětí bez sluchového handicapu. Ondra používá znakovou řeč jen v případě, když se mu vybije kochleární implantát, když je v bazénu a nebo těsně před spaním. Dříve ji však užíval častěji.

Ondra se do kolektivu slyšících začleňoval postupně. „Nejdříve to byl jeden den v týdnu, pak se poměr měnil. Poslední rok docházky ve školce absolvoval mezi slyšícími,“ uvedla Kalovská s tím, že Ondra měl odklad při nástupu do první třídy. „Určitě mu to prospělo. Děti i učitelky si se synem rozuměly čím dál víc.“ 

Okolí Ondrovi fandí

Jestli přítomnost Ondry vadí některým z rodičů jeho spolužáků, neví. Negativní reakci ale nezaznamenala. „Myslím si naopak, že mému synovi někteří lidé z okolí fandí. Můj syn se stal rovnocenným spolužákem pro ostatní i na základní škole. Podle paní učitelky se můj syn řadí k lepší polovině, tak si nemyslím, že by někoho brzdil,“ sdělila. 

Někteří spolužáci Ondry dokonce navštěvují zájmový kroužek znakovému jazyka. Ten zavedla sama Kalovská, protože se jako učitelka absolvovala několik školení o inkluzi a aktivně se účastnila připomínkování Katalogu podpůrných opatření. „Kurz jsem zavedla na škole ještě před tím, než tam začal chodit Ondra. Některé děti se přihlásily a po nějaké čase odešly. Ale dvě děti chodí už tři roky,“ řekla. 

Situace ale podle ní tak jednoduchá. Jak sama říká, při diskusích o inkluzi nelze zobecňovat. Záleží na rodinné výchově a také na tom, kolik času rodina dítěti věnuje. Sama přemýšlela, zda by měl Ondra navštěvovat běžnou základní školu. „Pokud by mé dítě nemělo kochleární implantát a nebylo jeho dobrým uživatelem nebo by jeho postižení bylo kombinované, pak bych patrně zvažovala speciální vzdělávací instituci. Je potřeba posuzovat integraci každého dítěte individuálně,“ uvedla maminka s tím, že měla štěstí na učitelky jejího syna, které se nezalekly neslyšícího dítěte. 

Není nad osobní zkušenost, vzkazuje Zemanovi

„Samozřejmě by se to neobešlo bez odborné podpory speciálního pedagoga. Také jsem si sehnala asistenta pedagoga, který měl potřebné vzdělání i kladný vztah k dětem,“ doplnila.  

Výrok prezidenta Miloše Zemana o inkluzivním vzdělávání jí nepříjemně překvapil. „Bohužel není nad osobní a profesní zkušenost, kterou pan prezident nemá. Správným a celosvětovým trendem je začleňování postižených lidí do společnosti,“ 

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...