Tenhle hororový subžánr je producentský sen: výroba nestojí skoro nic, natáčení zvládne i nedouk z filmové školy a diváci na něj nepřestávají chodit. Ingredience? Jeden dům, několik jeho vyděšených obyvatel a parta sadistických útočníků, kteří je terorizují. Zatímco autorské osobnosti na takovém půdorysu dokážou vystavět originální podívanou s obsahem (Michael Haneke natočil hned dvě verze svých Funny Games), většinou na něm vznikají pouze rutinní žánrové jednohubky. Oni debutanta Bryana Bertina patří i mezi aktuálními přírůstky do kolekce (například Motel smrti či další Oni, vyrobení ve francouzsko-rumunské koprodukci) k podprůměru.
On a ona jsou mladí, krásní a bůhvíproč smutní. Pozdě v noci se vrátí do romanticky vyzdobeného domu stojícího téměř na samotě, ale svíčky i vychlazené šampaňské přijdou vniveč: atmosféra je všechno jiné než zamilovaná. Do toho nastoupí Oni - muž, žena a dívka ve stylizovaných maskách. Co začne výhružným klepáním na dveře ve čtyři ráno, do rána přeroste v brutální hru kočky s myší.
Slibný rozjezd do bahna rutiny Úvod filmu ještě působí slibně. V jasném ránu na místo činu přijíždějí dva vymydlení hošíci a snaží se z krvavých stop a jiných indicií vyčíst průběh noci hrůzy. Takový nástup nemůže nevzbudit diváckou zvědavost. Ještě víc ji vybičuje vstup Jamese a Kristen na scénu. Odhadovat, co se v jejich vztahu právě zvrtlo, je napínavé - dokonce víc než všechno, co přijde potom.
Následuje totiž jen nuda. Po desítky minut se neděje nic jiného, než že po domě a v jeho okolí chodí několik lidí: někdo vyděšeně, zbytek krvežíznivě. Nic nového nenabídne ani formální stránka. Ruční kamera bloumá chodbami a mezi stromy, vzbuzuje laciné napětí a falešné šoky, atmosféru (ospalé) hrůzy pomáhá budovat ucházející hudba. Překvapivě velká jména v rolích obětí - Scott Speedman a Liv Tylerová - si musejí vystačit s jedním výrazem, představitelé útočníků díky maskám nepotřebují ani ten. Zajímavé okamžiky, jako když jeden z „bubáků“ poprvé vpluje do záběru, jsou tu možná tři.
Oni prostě jen vyplňují žánrovou křížovku. Obsahují provařené motivy jako výhružné nápisy na oknech nebo schovávání se do skříně se žaluziemi. Musejí mechanicky tupě ukázat, jak každý mobil skončí v ohni, aby bylo jasné, že hrdinové nemohou zavolat pomoc. Nelogičnostem se přesto neubrání: proč se zabijáci do domu prosekávají sekerou, když mohou prostě rozbít okno? Dobře, třeba chtějí jeho obyvatele o to víc vyděsit, jenže ti se nelogicky chovají celou dobu. Vrazi naopak nedělají téměř nic, až je divák začne v duchu prosit, aby konečně někomu pustili žilou.
Důvěryhodně nepůsobí ani to, že maskované trio disponuje nadpřirozenou schopností být neustále všude, vědět o každém šustnutí a předvídat každý krok oběti. Poslední kapkou jsou formální chyby: kroky a dech útočníků se ozývají jen tehdy, když je Kristen vidí, jinak se „rodinka“ pohybuje zcela neslyšně.
„Proč nám to děláte?“ zeptá se ve finále Kristen, šokovaná brutalitou a zdánlivou absurditou útoku „na domácí půdě“. Jedna z klíčových otázek Američanů po 11. září by stejně jako (nepravdivá) zmínka o inspiraci skutečnými události naznačovala přesah. Jde o falešnou stopu: Oni jsou jen lacinou záminkou k sadistické zábavě.
***
HODNOCENÍ LN ***** Oni (The Strangers)
USA 2008 Scénář a režie: Bryan Bertino Kamera: Peter Sova Hudba: tomandandy Hrají: S. Speedman, L. Tylerová, G. Wardová, G. Howerton, K. Weeks, L. Margolisová a další Distribuce v ČR: Blue Sky Films Premiéra: 20. 11. 2008
