LN: Jsou české děti spokojené?
V roce 2014 nám vycházelo, že jsou. Nicméně z mezinárodního pohledu vyplývá, že patří spíše mezi horší část mezinárodního žebříčku. Teď vidíme, že jejich životní spokojenost vzrostla. Zatím nevíme proč. Může to být samozřejmě i tím, že se daří ekonomice, a tím pádem i rodinám.
LN: Mají dostatek kamarádů?
Necítí tak velkou oporu ve svých kamarádech jako v jiných státech. Nemají tolik blízkých kamarádů, kterým se svěřují. Teď se to ještě trochu zhoršilo. Šestnáct procent dospívajících je denně v kontaktu s někým, s kým se seznámili na internetu. S věkem toto číslo stoupá.
LN: Setkávají se i fyzicky?
To nevíme. Děti musí být samozřejmě velmi obezřetné při navazování kamarádství přes internet. Musíme si ale uvědomit, že je to pro ně přirozené prostředí.
Michal Kalman z Univerzity Palackého v Olomouci
LN: A když se setkají, jak to většinou dopadá?
Ze studie Kids Online vyplývá, že 70 % takových setkání hodnotí děti kladně. Mají společné zájmy i vlastnosti. Jen jedno procento těchto setkání hodnotí velmi negativně.
LN: Mají děti rády školu?
Z mezinárodního reportu v roce 2014 vyplývalo, že české děti nemají rády školu. Nabízí se poznámka, které dítě školu rádo má. Jsou ale státy okolo nás ve střední a východní Evropě, kde děti do školy chodí rády. Problém je v tom, že žáci necítí podporu ze strany učitelů, ale také rodičů. Jsme zvědaví, jak vyjdeme z mezinárodního reportu za rok 2018, ten bude hotový v březnu 2020.
LN: Jak vycházejí děti s rodiči?
Některé děti nemají pravidelné jídlo s rodiči během dne – ani oběd nebo večeři. To je špatně z psychologického hlediska. Rodina si má společně sednout, popovídat si. Jde o předávání hodnot ze strany rodičů. Pokud se tak neděje, mohou nastat problémy například při užívání sociálních sítí dětmi.
LN: Můžete to specifikovat?
Více než polovina rodičů vůbec neví, co dělá jejich dítě na sociálních sítích. V případě dětí, které v rámci užívání sociálních sítí řadíme mezi problémové, je to až 70 % rodičů. Když se podívám do offline světa dětí, rodič z 80 % ví, co jeho dítě dělá – skončí mu škola ve 13 hodin, jde domů, přechází rušnou silnici, jde na trénink nebo ke kamarádce, venčí psa. Online svět dětí jim ale uniká.
LN: Rodiče tedy mohou za to, že děti prakticky žijí na sociálních sítích?
Naše hypotéza říká, že pokud má rodič základní zájem o dítě, tohle se nestane.
LN: Sociální sítě považujete pouze za škodlivé?
Sledujeme návyky dětí na sociálních sítích a zjistili jsme, že rozumná míra užívání sociálních sítí neškodí.
LN: Můžete tu zdravou míru vyčíslit?
Nesledujeme počet hodin, ale návyky. Děti jsme rozdělili do čtyř skupin. Tu první jsme nazvaly neuživatelé – ti na internetu téměř nejsou. Do druhé patří běžní uživatelé – těch je asi 50 %. Ve třetí jsou intenzivní uživatelé – ti v jakoukoliv volnou chvíli berou telefon do ruky a koukají, zda jim někdo něco nenapsal, nepostnul novou fotku. Stále to ale mají pod kontrolou. Stíhají chodit i na kroužky. Zjistili jsme, že tito mají největší podporu vrstevníků a nejvíce pohybové aktivity.
LN: Poslední skupina je stále online?
Ti již nestíhají domácí úkoly do školy, tréninky, hádají se kvůli sociálním sítím s rodiči, lžou.
