Ve svazku vydaném nakladatelstvím dybbuk odpovídá na sto padesát let staré dopisy Karla Havlíčka Borovského, které národní buditel posílal z Brixenu původně svému bratrovi. Nejde však o žádný dialog idejí, spíš o přátelské kafrání nad všedností a několika přidruženými jevy.
Havlíček se ve svém fešáckém arestu v Tyrolích nudí, a tak prožívá a popisuje všednost s nebývalou intenzitou. Nejvíce pozornosti věnuje v korespondenci včelstvu svého bratra, kterému z exilu do vlasti adresuje přehršel rad ohledně úlů, pláství, rojení a tak dále... Této bizarnosti se chytil hravý fabulátor Šanda a vystavěl kolem ní jurodivou včelařskou fantasmagorii v dopisech.
Společně s boubelatou řeznicí se totiž k pražskému autorovi nastěhuje i včela, jejíž odraz v zrcadle zrodí celý roj. Ten se usadí v šuplatech literátovy komody, kde do košil a fuseklí ukládá med, a zpátky ho zažene až létající klitoris zmíněné boubelky. Čtete správně, v tomto textu je totiž možné všechno. Když hrdinům ve hře scrabble vyjde slovo KLIKA, tak za ni vezmou a ocitnou se v ději Hemingwayova románu Fiesta...
Jak se to vše snáší s Karlem Havlíčkem Borovským? Docela dobře. Stejně jako v životě se navzájem moc neposlouchají, každý si píše své a stýkají se hlavně v otázce včel.
A ačkoli si Michal Šanda svůj vlastní všednodenní Brixen hojně ozvláštňuje magickým realismem, tu a tam i nezvykle zcivilní: „Ve třiačtyřiceti mám za sebou osm vydaných knih. Znamenají pro mne hodně, přesto jsou to potištěné papíry, nic víc. Umřu mezi nimi, aniž bych naplnil smysl, proč jsme tady na světě. Bez dětí je moje psaní a včelaření jenom oddalování okamžiku, kdy si budu muset přiznat, že jsem prohrál.“
Zdánlivou slabinou Šandových textů je jejich nahodilost, ne-řád – jenže právě proto překvapují a vymknuty z konceptu říkají to důležité. Slušný autor o vážných věcech moc nemluví. Mluví hlavně o včelách a jen tak mimochodem...
***
MINIRECENZE
Dopisy
Karel Havlíček Borovský Michal Šanda Vydalo nakladatelství
dybbuk, Praha 2009. 132 stran.
