FRÝDLANT NAD OSTRAVICÍ Zapomněli na ně, teď se k nim vrací. Politici na severní Moravě znovu objevují zapomenuté umělce a osobnosti. Například radní ve Frýdlantu nad Ostravicí chtějí co nejvíce propagovat svého nejslavnějšího rodáka, malíře a grafika Ferdiše Dušu.
Byli kritici, kteří jeho umělecký význam přirovnávali k Leoši Janáčkovi či Petru Bezručovi, jiní jeho dílo ignorovali. Obrazy umělce přesto visí v mnoha evropských galeriích. „Mezi lidmi je bohužel poměrně málo známý,“ říká místostarosta města Bohumil Dolanský.
Když chtěli ve Frýdlantu sehnat díla pro včera otevřenou Dušovu galerii, museli je vykoupit od soukromých majitelů. Dušovy olejomalby, keramiku i grafiky pořizují radní po celé zemi stejně jako na Slovensku. Investované částky do umění jdou do statisíců, zřízení galerie včetně nákupu děl už stálo téměř milion korun.
„Frýdlant má družbu s německým městem Radeburgem. V něm žil malíř jménem Hendrich Ziele, svým způsobem srovnatelný s naším Dušou. Když jsme viděli, jak se německé městečko snaží osobnost malíře při každé příležitosti zvýrazňovat, uvědomili jsme si, jak je u nás Dušovo dílo nedoceněno,“ konstatuje Dolanský.
Od narození Ferdiše Duši letos uplyne sto dvacet let, padesát let zase od umělcova úmrtí. Na okraji Frýdlantu dodnes stojí domek umělce, ve kterém tvořil. Památník v něm však prakticky nikdo nenavštěvoval, a tak se jej město rozhodlo loni prodat a zřídit umělcovu galerii přímo v kulturním domě v centru města. Pod názvem Muž s beraní hlavou letos město vydalo také knihu věnovanou Dušovi, jejímž autorem je kunsthistorik Karel Bogar. Malíř, který neměl příbuzné, zanechal své sbírky i domek městu. Jenže mnoho věcí postupem času různě mizelo. Na začátku sedmdesátých let byl domek i se stálou expozicí převeden z tehdejšího národního výboru na okresní muzeum ve Frýdku-Místku a když před deseti lety muzeum předalo domek zpět městu, učinilo tak už bez sbírek. Po umělci je ve Frýdlantu pojmenována i ulice. Vedla k jeho domku a strmě stoupá směrem na Ondřejník. „Jestli na něj lidé vzpomínají? Teď už málo. Jeho generace je už pryč,“ konstatuje frýdlantský starosta Jiří Mořkovský. Stále ještě ale jsou lidé, kteří si vzpomenou, že Jaroslav Seifert o něm napsal kapitolu do svých memoárů Všechny krásy světa. Mezi Dušova nejznámější díla patří výjevy z Ostravska dvacátých a třicátých let. Haldy, železárny, šachty. A také pohledy z Beskyd na zakouřenou Ostravu.
Přesto když Duša 1. prosince 1958 zemřel, údajně si toho v Praze ani nevšimli. O tom, že měl pohřeb v kostele, se psát nesmělo.
Duša není sám, vzpomínají i další města Duša není sám, koho si v rodných městech připomínají. Podobně pozapomenutý malíř je i Valentin Držkovic z Velké Polomi na Opavsku. Shodou okolností se narodil ve stejném roce jako Duša a také maloval obrazy se sociálními motivy včetně ostravských hald. Z těch byla kritika v Paříži, kde Držkovic několik let žil, nadšená.
Velká Polom letos u příležitosti 120. výročí malířova narození vydala rovněž knihu o Držkovicovi a v místní škole mu uspořádala výstavu. „Do budoucna je naším snem vybudovat stálou expozici Valentina Držkovice. Ale zatím nemáme vhodné prostory ani peníze,“ postěžovala si starostka Velké Polomi Ludmila Bubeníková.
Také například město Krnov připravuje v tamní Flemmichově vile expozici secese a individualistické moderny, na níž přiblíží užité umění a osobu tamního rodáka Leopolda Bauera. Beňov na Přerovsku pro změnu připravil muzeum svého rodáka, arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana – v expozici umístěné v budově fary najdou zájemci nejen veškeré informace o životě muže, označovaného za obnovitele Svatého Hostýna, ale i další dobové exponáty.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
