OPRAVA

V recenzi knihy historika Jaroslava Meda Literární život ve stínu Mnichova (LN 11. 11.) jsem napsal, že „v ojedinělých projevech po září 1938 lze možné nalézt cosi, co bychom dnes nazvali antisemitismem (Jan Zahradníček, Karel Schulz, ale konec solidarity s Židy ohlásil i Ferdinand Peroutka)“. To v případě Karla Schulze neodpovídá skutečnosti a takto ho vinit je zcela neoprávněné. Též případ Jana Zahradníčka není jednoznačný a nelze ho vyložit žurnalistickou zkratkou.