I přesto, že předseda vlády učinil prakticky vše, co po něm odbory žádaly, točí se dál bubínek taseného koltu. Hrozba stávkou, která má na několik hodin ochromit řadu míst naší země, nepolevuje. Odboroví předáci drží v šachu celou ekonomiku a premiér tančí, jak oni pískají... To jsou ale chlapáci a odvážní strážci zájmů pracujících, řekne si bohužel a také jen proto, že uveden v strašlivý omyl, běžný čtenář...
Pěkně nás všechny vodí za nos. Celý loňský rok spali odborářští bossové, v parlamentu i mimo něj, blaženým spánkem. Dnes vydírají nás všechny! Stávka je legitimní nástroj nátlaku, to nezpochybňuji, ale ruská ruleta, kterou tu s námi všemi hrají, je cynický pokus, jak zakrýt brutální sondu vypovídající o tom, jak moc nepracují ti, kdo jsou za to placeni.
Zdanění benefitů nespadlo z nebes ze dne na den. Do roku 2004, tedy za vlády ČSSD, byly zaměstnanecké výhody zatíženy stejným způsobem jako od 1. ledna letošního roku. Tedy nic nového. A nemají pravdu ti, kdo osočují vládu Jana Fischera z asociálního přístupu a snahy ožebračit pracující kvůli krizi (doslovný citát). Zákon, dnes napadaný stávkou, prošel parlamentem jako nůž máslem! A cestu legislativním procesem mu souhlasným máváním lemují poslanci i senátoři ČSSD a KSČM.
Strážci pracujících, kam se jen podíváš...
První čtení zákona proběhlo 29. září 2009 a zpravodajem byl určen poslanec Miroslav Svoboda (ČSSD). Zákon byl přikázán rozpočtovému výboru, v jehož čele stojí nejdražší (odvozeno od výrazu nejoblíbenější) a také další sociální demokrat Bohuslav Sobotka.
Kam tedy dali odboráři a levičáci, považující sebe samé za pravé a jediné ochránce pracujících, své oči!? Co dělali? Proč nehrozili stávkou -a bylo by to pochopitelné - v loňském roce? Půvabný, opravdu velmi výmluvný obraz vám poskytne pohled na záznam závěrečného hlasování. Z celkového počtu 142 hlasů pro zákon napočítáte 75 hlasů patřících komunistům a socialistům.
Senát, kde najdete prvního z odborářských bossů přímo mezi místopředsedy, schválil zákon bez jediné výhrady, bez jediné námitky, a to kohokoliv! Milan Štěch ani nemrkl okem, a zákon ležel v kanceláři prezidenta republiky Václava Klause.
Jsem dalek absolutních soudů a s pokorou před omyly a přehmaty, které jsem za 12 let v aktivní politice zažil, si dokážu představit, že vše, co je výše uvedeno, je v zásadě možné. Až na jedinou věc. A ta se mi zcela protiví. Zruší-li parlament napadené ustanovení zákona, nevybere státní pokladna zhruba 600 milionů korun. Takový a spíše vyšší je objem daně z benefitů poskytovaných zaměstnancům. Krom toho, že je to důkaz svědčící o velikosti distorzí, které zaměstnanecké výhody vyvolávají, je to také jasný důkaz toho, jak moc velkého přehmatu se odboráři dopustili (věřím, že čtenář vnímá mou jedinou hypotézu - tedy omyl, o záměrném selhání či načasování nejsem schopen uvažovat).
Každý z těch, kdo chce dnes vzít svůj hlas pro zákon zpět, ať tedy dostane příležitost to učinit. Jiří Paroubek a všichni odboráři však s kritikou a pohrůžkami musí začít od vlastního prahu a pěkně od podlahy. Včetně toho, že by měli říci, jak nahradit výpadek příjmů státní pokladny.
Soudruzi tam či onde však nemají žádné právo vydírat celou zem, mučit ji pohrůžkou stávky a vyvolávat další ztráty nad již výše uvedené. To je příliš drahý a hodně špatný pokus o vtip.
O autorovi| MICHAL DOKTOR, poslanec ODS
