Reakce na nápad radního Janečka shromáždit nepřizpůsobivé bezdomovce do sběrných míst na obvodu Prahy označil Martin Weiss za „hodokvas morálního sebeuspokojení“ (Díky za historickou lekci, LN 8. 7.). Přitom ovšem moralizuje on: proti „otrlým a agresivním“ bezdomovcům staví „slušného člověka“. V celé věci nejde ovšem o morálku, ale o systém liberální demokracie, který ohrožují nápady a la radní Janeček.
Weiss také míní, že historické paralely k holokaustu byly v případě Janečka scestné: Kdyby holokaust spočíval v likvidaci „nepřizpůsobivých“, nikdy by nezaujal své unikátní místo v dějinách. Z toho důvodu mu vadí disproporce srovnání Janečkova nápadu s dobou nacismu, jež „vlastně poučení z hrůz 20. století trapně trivializuje“. Weiss neví, o čem mluví.
Holokaust pochopitelně nespadl z nebe. Začal menšími, méně nápadnými kroky, režim své zločinné možnosti zkoušel postupně s tím, jak se radikalizoval. Na počátku cesty, která se vydala už přímo do plynových komor Osvětimi, stála snaha označit, izolovat a následně omezit určitou skupinu lidí s pomocí racionální argumentace, která by byla pro většinu společnosti akceptovatelná. A jsme u jádra věci, protože to je přesně to, co zde krouží ve vzduchu a zdaleka nejde jen o nějakého nedovtipného radního.
Například na myšlenku továrního zplynování lidí přivedla nacisty praxe eutanazie, která je dnes opět legitimním tématem dne, a to včetně terminologie, kterou používali nacisté. Za praxí eutanazie stála racionální úvaha nacistických špiček „udělit“, tedy jako výsadu, „milosrdnou smrt“ nevyléčitelně nemocným pacientům s těžkými duševními poruchami, aby se uvolnily kapacity v nemocnicích pro ty, které vyléčit lze – v té době aktuálně pro zraněné vojáky. Jak velké procento lidí by to dnes označilo za rozumné? Padesát, šedesát, sedmdesát procent dotázaných? Technizace pohledu na člověka a lidskou společnost, jak s ní operovaly totalitní systémy minulého století, je v moderní společnosti stále přítomná a vést historické paralely, které před takovým přístupem varují, je zcela na místě.
Martin Weiss a podobně uvažující lidé pořád jako kdyby měli v hlavě heslo Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak: mají za to, že dnešek je tu snad na věky, ačkoli liberální demokracie je velmi křehký a velmi napadnutelný systém. Na západní společnost se valí problémy tak velkého rázu, že za pár desítek let může být všechno úplně jinak. Pokud nebudeme k nápadům podobným tomu Janečkovu dostatečně rezistentní, v době krize nás zavalí s takovou silou a intenzitou, že se nebudeme stačit divit. Morální rádobycynismus, který si nevidí na špičku svého nosu, nám pak zaručeně nepomůže.
Pokud nebudeme k nápadům podobným tomu Janečkovu dostatečně rezistentní, v době krize nás zavalí s takovou silou a intenzitou, že se nebudeme stačit divit
O autorovi| PETR PLACÁK, historik
