Výsledek byl tristní, z několika desítek jsem napočítal dva až tři a s bídou jediného, který viděl víc než jeden ze jmenovaných titulů. Ještě hůř dopadl průzkum u těch, kteří rozhodují na magistrátu o dotacích pro divadla a kteří by soubory, jako je Strašnické divadlo, měli sledovat povinně: nula.
Zpackaná party Teď je ale šance, že se situace nezaslouženě opomíjeného divadla radikálně zlepší a že dorazí nejen publikum (to teď už měsíc dopředu nehostinný sál bývalé Solidarity vyprodává), ale i snobové. Divadlo má totiž hit a ten hit se jmenuje Testosteron. Hra polského divadelníka a filmaře Andreje Saramonowicze, která vzniká hereckou improvizací na dané téma se sympatickým vyloučením teroru korektnosti, si získala popularitu mj. i díky úspěšnému filmu (režíroval autor).
U nás ji se značným ohlasem uvedla divadla v Opavě (režie Michal Lang) a v Českých Budějovicích (režie David Czesany, nikoli Tomáš Svoboda, jak čtu opakovaně v recenzích). Jediné budějovické divadlo hru oživilo zpívající ženskou postavou Alicí, jinak jde o výlučně mužské téma odstartované už základní situací, totiž fatálně nezdařenou svatbou, na níž se sejde k oslavě pouze ženichova strana.
Do podniku, připraveného ke svatebním oslavám (ve Strašnicích zvolili k vykreslení atmosféry zpackané party velmi případně „nedivadelní“, pracovní osvětlení – akce se odehrávají téměř po celé ploše neútulného sálu), vtrhne hotová vichřice mužské zuřivosti a nevybité agresivity, takřka jak u frustrovaných fotbalových fanoušků prohraného (nebo nesehraného?) derby.
Nezpackaná polyfonie Nejprve jako býk do arény vletí ženichův otec Stavros – ukáže se, že o svého synáčka, jednoho z mnohých, jež rozesel po světě, léta nezavadil, o to víc ho rozhodí nezdařené svatební hogo fogo, jímž si chtěl vylepšit otcovskou reputaci. Řecký jižní temperament a agresivita skrývající pod fekálním slovníkem zjevný komplex (jako ostatně většina postav této hry) jsou pro Jana Novotného užitečným hereckým protiúkolem. Jsme zvyklí vídat tohoto přemýšlivého herce a režiséra spíše v postavách intelektuální než primitivní fasety.
I všech šest ostatních spoluherců dotváří hořkou groteskní polyfonii mužské ješitnosti, každý se musí vyrovnat s nějakou pro sebe zdrcující zprávou, buď o krutých evolučních zákonech (přesnou prkennou polohu nepolíbeného mikrobiologa, pucholtovského teoretika s nulovou zkušeností se ženami i alkoholem udržel po celý večer Jaromír Nosek), popřípadě o záhadě dvojčat počatých dvěma různými matkami (ženich Kornel a jeho bratr), nebo o svém minulém, přítomném či pravděpodobně budoucím paroháčství (Hofmanův reklamní šantala Tretin, Štěpánkův rocker Fistach, Petr Jeništa, jenž v hořké roli ženichova bratra jako by vypadl z oka Andrejovi ze Tří sester).
To vše by kritický morous při troše zlé vůle (a při případném rozpatlávání na reprízách) mohl chápat jako přehlídku komediálních klišé, nebýt originální roznětky tohoto spílání ženám. Ukáže se totiž, že nevěsta utekla ženichovi od oltáře a vyznala se z lásky ke kolegovi z „promo“ důvodů – chtěla se dostat do médií a zviditelnit se jako zpěvačka. K tomu jí ženich Kornel (upřímně ze situace vykolejený Jan Zadražil) a ostatní posloužili jako užiteční idioti. Z politiky víme, že není účinnější spouštěč zuřivosti, než když z nás někdo dělá veřejně idioty. Ale ve Strašnicích se tato partička užitečných idiotů sešla na oslavě, jež pro herce ani pro diváky rozhodně není oslavou zpackanou.
Andrej Saramonowicz: Testosteron
Režie: Vojtěch Štěpánek Scéna: Milan David Strašnické divadlo, Praha, premiéry 16. a 21. 1. 2011
O autorovi| VLADIMÍR JUST, Autor je kritik a teatrolog
