Totální vítězství strany Fidesz nemá v regionu obdoby. Odolá Orbán svodům moci?
Výsledek maďarských parlamentních voleb je v jistém smyslu bezprecedentní: v postkomunistických demokratických (základní kritéria splňujících) zemích se ještě nestalo, aby nějaká strana získala jednobarevnou ústavní většinu. Ostatně i „pouhá“ nadpoloviční jednobarevná většina představuje všude v demokratických státech vzácný jev, k němuž dochází zpravidla jen tam, kde platí většinový volební systém.
Maďarský volební systém je sice smíšený, avšak právě on se na ústavní většině pro Fidesz Viktora Orbána výrazně podílel. Sto sedmdesát šest mandátů z 386, tedy skoro polovina křesel, se přiděluje v jednomandátových obvodech na základě dvoukolového většinového systému. A právě tuto složku kandidáti Fideszu takřka kompletně „vybrakovali“. A poněvadž Fidesz získal přes 50 procent hlasů i v poměrné části a protože kompenzační celostátní listina, třetí složka maďarského „supersmíšeného“ systému, kompenzuje složku většinovou jen částečně, získal vítěz voleb rovnou většinu ústavní.
Bezzubá pojistka nezafungovala Maďarský volební systém vznikl v roce 1989 při jednání u kulatého stolu, kde se komunisté nedokázali se zástupci rodících se demokratických stran shodnout na žádné jednodušší variantě. Použila se tedy metoda „pejsek s kočičkou vaří dort“, do níž si každý dodal své nejoblíbenější ingredience. Zajímavé je, že konečné matematické nastavení jednotlivých součástí systému obsahovalo pojistku, aby žádná strana nemohla sama získat ústavní většinu.
Avšak pouze za té situace, kdy má méně než 50 procent hlasů. Pokud nějaká strana, tak jako nyní Fidesz, překoná hranici 50 procent přirozené volební podpory, žádné matematické pojistky jí už v zisku ústavní většiny nebrání.
Tím se dostáváme ke druhé zásadní příčině ústavní většiny pro Fidesz – jen málokdy nějaká strana získá sama přes polovinu hlasů. Jednobarevné vládní většiny zpravidla dosahují strany s podporou okolo 40 procent díky působení volebního systému. Proč tedy Fidesz vyletěl tak vysoko? Zhruba ze stejného důvodu, proč dosud vládnoucí socialisté (transformovaní komunisté) dopadli tak tvrdě na zem.
Na vině je hospodářská krize a dlouhodobá nespokojenost maďarské společnosti s vládní sestavou, jež vzešla z voleb v roce 2006. Socialistům se tehdy sice podařilo obhájit vládní mandát, krátce po volbách však na veřejnost unikla nahrávka z uzavřeného jednání vedení socialistické strany, kde tehdejší premiér Ferenc Gyurcsány otevřeně přiznával, jakým způsobem volebního vítězství dosáhl: lhaním o skutečném stavu maďarské ekonomiky, zamlčováním skutečností, které by voliči měli vědět.
Únik se navíc časově setkal s oslavami padesátého výročí maďarského protikomunistického povstání z roku 1956, které se tak proměnily v největší vlnu nepokojů v Maďarsku od pádu komunismu. A když do Maďarska dorazila hospodářská krize, nepomohlo socialistům ani to, že si Gordon Bajnai, jenž loni v premiérském křesle Gyurcsányho vystřídal, nechal vyplácet pouze symbolickou odměnu jeden forint měsíčně.
Liberála v něm nehledejme Ústavní většina pro Fidesz je velkou výzvou i velkým pokušením zároveň. K obavám velí skutečnost, že Viktor Orbán, premiér v období 1998–2002, udělal pro svůj návrat k moci po osmi letech v opozici opravdu skoro vše. Fidesz je, soudě dle volebního apelu, stranou konzervativně-populistickou, rozhodně pak není formací pravicově-liberální tak, jak se tomu rozumí u nás. Ostatně v Maďarsku zavedla školné a poplatky ve zdravotnictví předchozí socialistická vláda, a byl to právě Viktor Orbán, kdo inicioval referendum, v němž Maďaři na jaře 2008 školné a poplatky zrušili. V ekonomické politice tak dosud oranžová barva Fideszu skutečně ladila s tím, co znamená oranžová u nás.
Ústavní většina však umožňuje zavést některé zásadní změny. Poté, co se demokracie konsoliduje, se velkých změn dosahuje jen velmi obtížně – právě proto, že nikdo nemá ústavní většinu a snaha o dohodu širšího spektra je často neúspěšná či vyústí v nemastný neslaný kompromis, jenž vlastně ponechává vše při starém. Viktor Orbán a jeho strana zatím anoncovali zejména snahu o posílení pozice maďarských menšin v okolních státech, redukci počtu ministerstev i snížení počtu poslanců na 200, s čímž úzce souvisí i otázka změny (úpravy) stávajícího volebního systému.
To první pravděpodobně vyostří vztahy Maďarska se Slovenskem a Rumunskem, ostatní záležitosti sice mohou napomoci státní pokladně úsporami v byrokracii, ale hodně bude pochopitelně záležet na tom, jakou konkrétní podobu reforma vládnutí i volebního systému nakonec dostane. Uvidíme, patrně se však od vlády Viktora Orbána dočkáme příkladů, jak inspirativních, tak odstrašujících.
***
Ústavní většina umožňuje zavést některé zásadní změny. Uvidíme. Patrně se však od vlády Viktora Orbána dočkáme příkladů jak inspirativních, tak odstrašujících.
O autorovi| JOSEF MLEJNEK jr. politolog, e-mail: josefmlejnek@seznam.cz
