Nalákat nové se obcím často nedaří, ani když se v jejich inzerátu objeví nabídka na přidělení bytu. Nepomáhá ani zvýšení mzdy.
„Mladí lidé spíše tíhnou k tomu, žít a pracovat ve větších městech,“ říká Petr Šonka ze Sdružení praktických lékařů. I kvůli tomu je podle odborníků věkový průměr venkovských lékařů okolo 65 let. A pokud by se ti v důchodovém věku rozhodli skončit, zůstaly by stovky ordinací opuštěné. Podle analýzy Všeobecné zdravotní pojišťovny je v Česku zhruba 2700 praxí, které sídlí v menších obcích, než je bývalé okresní město s nemocnicí.
David Halata patří mezi mladší lékaře s praxí v malé obci, konkrétně v Hošťálkové na Vsetínsku. Ordinaci převzal po otci, takže mu někteří jeho pacienti tykají, protože si ho pamatují jako dítě.
Zašije ránu, porodí si pacienta
V tom, že se nestará o pacienty ve velkém městě, spatřuje spíše výhody. „Pracujeme s celým životem člověka, máme ho v péči třeba i čtyřicet let, se znalostí jeho rodiny, komunity, v níž žije, životního prostředí,“ vypočítává Halata. Protože není v regionech dostatek specialistů, stává se, že musí šít menší rány, ale třeba i aplikovat nitrokloubní injekce. „Každý z nás si pravděpodobně porodí i svého pacienta,“ popisuje.
Zlepšit pověst obcí si předsevzala pracovní skupina venkovských lékařů, která vznikla v rámci profesní České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Halata je jejím předsedou a inspiraci, jak dostat mladé praktiky na venkov, získal ve Velké Británii. „Tamní zkušenosti ukazují, že pokud mladý praktik tráví část své předatestační přípravy na venkově, mnohem častěji se na venkov vrací pracovat,“ vysvětluje.
Mladý medik by si tedy měl zkusit práci i mimo velké město. „V mnoha evropských zemích je venkovské lékařství již léta jedním z nejsilnějších odborných proudů praktického lékařství. Česko zatím zůstává pozadu,“ dodává Halata.
