K nemravnosti/pragmatičnosti pražské vládní koalice bylo řečeno více, než může jakékoli ucho snést. Přesto připomenu jeden dosud opomíjený aspekt: Největším vítězem metropolitní šarvátky je Miroslav Kalousek.
Můžeme se přít, zda to byla od počátku promyšlená strategie, nebo zda jen chytře využil situace, ale fakt je ten, že poslední dva týdny před uzavřením paktu dělal vše pro to, aby vznikla právě velká koalice ODS-ČSSD. Proč? Trefil dvě velké masařky jednou ranou! Oslabil tak jak hlavního konkurenta vnitrostranického, tak celostátního. Vnitrostranického – až za rok za dva nastane rvačka o knížecí předsednickou korunu, bude Zdeněk Tůma v mnohem slabší pozici, než kdyby byl celou to dobu „očistným“ primátorem Prahy. A celostátně – Kalousek bude další roky neustále poukazovat: Hle, stará korupční ODS, která kvůli prebendám zradí program!
Riskantní sázku na krajského kovboje už lidovci zkusili – před čtyřmi lety. Nevyšla, a jak bylo předpovězeno, padli do zapomnění. Na tom nic nezmění ani osoba holobrádka Pavla Bělobrádka. Ale proč jej tlouci, že ve svých třinácti letech poslouchal Orlík?
Žijeme ve světě převyprávěných nepravd, ale fakt je ten, že v roce 1987, 1988 i v roce 1990 nebylo valného rozdílu mezi punk a oi publikem. „Puňkeři“ a „skiníci“ chodili na stejné koncerty a chlastali stejný bublinkový mok, což dokazuje i Bělobrádkem zmiňovaná deska Rebelie, na níž hráli jak echt punkoví Šanov či Plexis, tak Tři sestry či právě Orlík.
Ostatně slogan Orlíku „Teče nám v žilách stejná krev, teče nám v žilách český pivo“ zpívala tehdy nad dvanáctým půllitrem leckterá stará „mařena“ s vlasy pod ramena.
Jak bych to řekl... Ta kapela mi nikdy nevoněla, byla pro mladého rádoby intelektuála příliš hospodsky přízemní, ale přinejmenším do půli roku 1990 nebylo na poslouchání Orlíku nic náckovského.
Rozumím touze světa po vědeckém poznání. Ale občas zcela staromilsky trnu. Opravdu potřebujeme všichni znát Máchovy intimní deníky? Opravdu potřebujeme vykopávat člověka ze země, abychom věděli, zda se otrávil při pokusech, nebo jej otrávil někdo jiný? A je z takové delikátní operace nutný přímý přenos? Je to „informační povinnost“, nebo je obyčejný voyeurismus?
Člověk se může utěšovat, že jeho kosti ani zápisky nebudou nikdy nikoho zajímat, ale přesto mne utěšilo, že po celém tom cirkusu alespoň návrat ostatků Tycha Braha do země proběhl pietně a s uctivým obřadem.
Prahou jsme začali, Prahou končíme: Jaksi mi hlava nebere, proč se tolik lidí nevybíravě trefuje do profese budoucího primátora. Dovolím si jednu podpásovou chlívárnu podobného kalibru: Nebýt gynekologů a porodníků typu Svobody, mnozí z dnešních křiklounů by se prostě nenarodili.
O autorovi| PETR KAMBERSKÝ redaktor LN
