V čem je východ napřed? Tu otázku ke 20 letům od sjednocení Německa zkoumá (západní) deník FAZ. Nechává stranou notoricky známé ukazatele západního triumfu, ale detaily tím víc překvapí. Třeba vzdělání. Ve výsledcích testů PISA bylo dosud vedoucí Bavorsko ve všech třech kategoriích (čtení a porozumění textu, přírodní vědy, matematika) odsunuto Saskem. Pak víkendové chaty a chalupy: má je 5,3 % domácností na východě, ale jen 2%na západě (ehm, to známe). Následuje ženský fotbal: dámy z 1. FFC Turbine Postupim jsou už po čtvrté mistryněmi Německa a vyhrály i evropskou Ligu šampionek. A teď překvapení – více dětí: úhrnná plodnost na východě (1,40 dítěte na ženu) překonala západní hodnotu (1,37). Snad k tomu přispívá i větší kapacita východních jeslí a školek. Východňarky překonávají zápaďačky i na obálce bulváru: z 22 žen, jež se v létě vystřídaly coby „sexy Bild-Girl“, bylo 41 % z východu, ač zastupují jen 20%populace (blahopřejeme). Východňaři jsou i loajálnější vojáci. V zahraničních misích jich loni bylo 3143 z úhrnného počtu 6391 Němců (49 %). Ale pozor: zatímco u mužstva převažují (62 %), u důstojníků jejich podíl klesá na 17 %. Neříká se tomu německy Kanonenfutter?
* * * Legal Tribune, právnický blog magazínu Der Spiegel, se pouští do fundamentálnějšího materiálu. Byla, či nebyla komunistická NDR právním státem? Ta otázka nám zní povědomě, ani my nemáme úplně jasno v označení charakteru éry 1948–1989. Poslední – už porevoluční – východoněmecký premiér Lothar de Maiziere to teď zkusil vyjádřit podle Boženy Němcové (ani nahá, ani oblečená): NDR prý nebyla státem bezpráví (kein Unrechtsstaat). Co to znamená? Je snad stát, který nebyl státem bezpráví, už z definice právní stát? Tak se ptá prof. dr. Dieter Müller. Právník Müller tu vidí snahu po třetí cestě mezi právním státem a státem bezpráví. Píše, že výchozí otázku lze zodpovědět dvěma způsoby. Za prvé: klasifikujemeli stát bezpráví nepřítomností prvků právního státu, tak NDR byla státem bezpráví. Za druhé: vyjdeme-li z tehdy žité právní skutečnosti, je to složitější. Ústava NDR z dubna 1968 skýtala širší katalog základních práv než ústava západního Německa, jenže tento katalog byl vykládán svévolně. Obstálo „rovné právo na vzdělání“ před vahou členství v komunistické straně? Obstálo „nedotknutelné“ poštovní tajemství před praxí šmírování, zdržování i zadržování balíčků ze západu? Ne. Podle žité právní skutečnosti byla NDR i v očích těch občanů, kteří dbali na dodržování ústavně zakotvených práv, státem bezpráví. A šmytec, páni relativisté. * * * Chcete se pořádně pobavit v hospodě? Vyražte do Ameriky. Tennessee, Georgie, Virginie a Arizona povolily vstup do barů s nabitou zbraní. Podle listu New York Times tak reagují na dva zásadní verdikty Nejvyššího soudu potvrzující, že občané mají právo držet nabitou zbraň pro svou obranu. NYT citují argument Adama Ringenberga z Tennessee: „Strčí-li mi někdo pistoli do ksichtu, nechci se spoléhat na charitu.“ Hrome, co by následovalo, kdyby si před panem Ringenbergem někdo zapálil? Kouřit se v amerických hospodách nesmí, ale nabitou bouchačku mít můžete. Jiný kraj, jiný mrav.
* * * Čím více se šťouráte v původu viru Stuxnet napadnuvšího íránské počítače, tím více to připomíná směs Agathy Christie a Fredericka Forsytha, píše americký časopis National Interest. Jsou tu zřejmí podezřelí, USA a Izrael. Oba státy se cítí ohroženy jadernými ambicemi Íránu. Izrael dokonce šířil informaci, že když v roce 2007 zaútočil na tajný jaderný projekt Sýrie, jeho kyberválečníci byli s to ochromit syrskou protileteckou obranu. Ale jak se ukazuje v Agatiných příbězích, zřejmí podezřelí nejenom nejsou jedinými podezřelými, ale navíc svádějí vyšetřování na špatnou stopu. Kdo jsou tedy další? Rusko a Čína. Rusku se stále více nelíbí možnost, že by Írán o jadernou zbraň nejen usiloval, ale že by jí skutečně disponoval. A Číně jde o ochranu jejích surovinových zdrojů. Země, která do Íránu investovala sto miliard dolarů, chce zabránit zničujícímu útoku USA a/nebo Izraele, který by její investice znehodnotil. * * * Slavíte rádi kulatiny? Jeďte do Jericha. Jak píše deník Ha’arec, v neděli 10. října Palestinská samospráva začíná slavit 10 000 let od založení města. Ufff! O tom, že Jericho patří k nejstarším sídlům na Zemi, není sporu. Ale jak přišli na 10 000 let? A hlavně: jak přišli na 10. říjen roku 7990 před Kristem? To nevíme, zato víme, co si od toho slibují – především výdělek z turistů. Inspirovat by se mohl například Liberec. Zhruba v téže době, kdy bylo údajně založeno Jericho, skončila doba ledová a ledovec ustoupil zpod Jizerských hor na sever. Ať zkusí nějaký expert vyvrátit, že to nebylo zrovna v roce 7990 před Kristem. Takže i Liberec může slavit 10 000 let. A proč zrovna on? Za prvé: je to jediné české město, jež bylo zakryto pleistocenním ledovcem (Ostrava promine). Za druhé: má pořadatelský talent.
***
ROZCESTNÍK Jericho slaví deset tisíc let – a Liberec by mohl slavit též. Tou dobou kontinentální ledovec ustoupil zpod Jizerských hor na sever. K oslavám má ještě jeden důvod: pořadatelský talent.
O autorovi| ZBYNĚK PETRÁČEK, redaktor LN
