V českém překladu právě vyšel jeho úspěšný debutový román Reisefieber.
* LN Kolik jste toho vůbec před knihou Reisefieber napsal? Působí to téměř tak, jako že první, co jste kdy napsal, je právě tento román.
Když jsem byl na střední škole, tak jsem napsal několik povídek a vyhrál jsem také nějaké soutěže... První text mi ovšem vyšel už ve třinácti letech, když nám ve škole zadali napsat něco na téma „Vlast, to není pouze místo na mapě“. Tak jsem napsal text na toto téma a dostal jsem tehdy velmi špatnou známku, protože to údajně bylo málo vlastenecké. Mým rodičům se text ale líbil, tak mě přesvědčili, abych jej poslal do novin, a pak vyšel ve všech velkých polských denících.
* LN Reisefieber také není příliš patriotistický...
To není... Poláci mají s vlastenectvím velký problém, protože ho směšují s nacionalismem, což se mi nelíbí.
* LN Jak moc jste při psaní Reisefieberu škrtal?
Tu knihu jsem psal tři roky a škrtal jsem hodně. Psal jsem velmi pomalu, po půl stránkách, potom po větách a na konci po jednotlivých slovech. A když jsem si pak přečetl román jako celek, tak jsem ještě vyhodil sedmdesát stránek. Také jsem nejprve začal psát v ruce, až potom jsem psal na počítači.
* LN Nelitoval jste nikdy toho, že jste si vybral právě příběh, který jste „potkal“ v Paříži a s nímž jste pak strávil tři roky?
Spíše naopak, čím víc jsem nad ním trávil času, tím víc mě zajímal. Ale také přibývalo otázek, na které jsem neuměl najít odpověď.
* LN A jak těžké potom bylo najít nakladatele?
Vygoogloval jsem si polské nakladatele, našel jsem si jich osm, šel jsem na poštu, poslal jim rukopis a měl jsem dojem, že hned druhý den mi budou klepat na dveře. A když se nikdo neozýval, tak jsem začal litovat, že jsem tu sračku vůbec někam posílal... Po dvou měsících se ale ozvala tři nakladatelství. Vybral jsem si nakonec krakovský Znak, protože souhlasili s tím, že na obálce bude obrázek, který je i na českém vydání.
* LN Proč to pro vás bylo tak důležité?
Protože si myslím, že ideálně pasuje k mému románu. Muž stojící na křídle letadla... Člověk, který se vydává na cestu, ať už na tu skutečnou, nebo do hlubin sebe sama, člověk, který je ztracený a nejistý a utápí se v turbulencích.
* LN Měl jste také několik fotografických výstav. Ještě se fotografii věnujete?
Teď ne, protože nemám čas...Mám ale pocit, že u fotografie stejně jako u psaní je důležité umět se dívat, a to mě na obou věcech nejvíc baví. Oboje umožňuje dostat se nějak blíže k druhému člověku a snadněji ho pochopit. Svět stále někam uhání, ovšem když fotografujete nebo píšete, tak se musíte zastavit a na toho druhého se podívat.
* LN Dnes je běžné, že mladí lidé cestují a odcházejí studovat do zahraničí, na druhou stranu odejít na studia do Paříže, to zní také mírně starosvětsky. Jaký byl tedy váš skutečný důvod?
Zamiloval jsem se do dívky, která tam žila. S touhou studovat v Paříži to tedy nemělo nic společného.
* LN A proč jste se rozhodl studovat zrovna sociologii?
Já jsem k sociologii došel vylučovací metodou, nevěděl jsem totiž pořádně, co studovat. Pro mě to byla taková myšlenková gymnastika.
* LN Je podle vás Paříž stále kulturním centrem?
Myslím, že ne. Ve středu města je to podobný skanzen, jaký máte tady v Praze, a na okrajích jsou ohromná ghetta.
* LN Z Polska se k nám teď dostalo několik románů mladých objevů. Nebojíte se, že v literatuře začíná fungovat to, co už léta běží v showbyznysu, tedy stálé objevování a zase rychle zapadání mladých hvězdiček?
Nebojím se toho, že by se na mě zapomnělo, spíš jde o to, abych měl ještě co psát. Před třemi roky, když jsem knihu dokončil, měl jsem pocit, že už nikdy nic nenapíšu, protože jsem do Reisefieberu dal všechno. Teď zase nabývám pocitu, že bych ještě nějaký román napsat mohl.
* LN Četl jsem, že nyní píšete pohádky.
Ano, už brzy vyjdou, jmenují se Pohádky pro Idu. Vzniklo to tak, že jsem první stvořil pro svou neteř k narozeninám, ta byla o želvě. Pak jsem ještě napsal další pohádky o bakterii, psu, mouše a ptáčkovi.
* LN V recenzích románu Reisefieber se často zmiňuje jeho bergmanovská atmosféra. Bylo to něco vědomého?
Nad tím jsem vůbec nepřemýšlel, ale beru to jako ohromný kompliment, protože Bergman je mým oblíbeným režisérem.
* LNA nebude se tedy kniha převádět do filmové podoby, když je tak bergmanovská?
Měl jsem od polských režisérů několik nabídek, ale mám takový šílený nápad, že až bude existovat švédský nebo norský překlad Reisefieberu, tak jej zašlu Liv Ullmannové. Chtěl bych, aby film režírovala, a také by byla ideální pro roli matky. Andrzej Wajda slíbil, že jí napíše dopis.
***
Mikolaj Lozinski (1980)
Studoval sociologii na pařížské Sorbonně. Pracoval jako malíř pokojů, fotograf či asistent nevidomé psychoterapeutky. Časopisecky publikoval několik povídek. Knižně debutoval románem Reisefieber (2006), za nějž obdržel ocenění v Soutěži mladých tvůrců Nadace Kultury a cenu nadace Koscielských. V překladu Báry Gregorové nyní knihu vydalo nakladatelství dybbuk.
