* LN Jaké byly vaše začátky a jak fungujete nyní?
Začali jsme vysílat v roce 2000. Bylo to hodně těžké, málo informací. Nevěděli jsme, co se děje 30 kilometrů odsud. Byla to kompletní izolace. Nefungovaly ani telefony. Od roku 2004 jsme se začali zabývat i televizní produkcí. A tiskneme také časopis Glas juga, je to jediný srbský časopis v Kosovu. Vychází jedenkrát měsíčně, ale spíš je to tak, že vyjde, když máme peníze.
* LN Kolik lidí vás poslouchá?
Nikdy nebyl proveden žádný průzkum. Poslouchají nás jen lidé, kteří umí srbsky. A ti lidé potřebují informace. Máme v rádiu takový program, každé ráno takové povídání o křesťanských svátcích, které připadají na ten den. A jednou, před šesti lety, za námi sem přišel Srb z Prištiny, jeden posluchač, jehož pohyb byl ještě donedávna omezený. Říkal, že sice nemohl chodit ven, ale každé ráno se modlil s naším rádiem. A tehdy jsme začali přemýšlet o těch lidech, co nás poslouchají. Vidím to sám u sebe, jsem také z Prištiny a už osm let jsem nebyl v divadle, v kině. Nezašel jsem se normálně napít do hospody.
* LN Jaké konkrétní problémy například řešíte?
Před dvěma měsíci v Djakovici úřady zakryly zbytky pravoslavného kostela. A není koho se zeptat, proč to udělali. Neexistuje mechanismus, který by tomu mohl zabránit. Chtějí prostě zahladit zbytky srbské identity.
* LN Přátelíte se i s Albánci?
Mám mnoho albánských přátel mezi novináři, umělci. Během válek zemřelo 24 členů mé rodiny. Představte si, jak bych mohl nenávidět. Podle mě ale žádný Albánec není zodpovědný za to, co se děje mně, za to mohou politici. Třeba nedávno, když jsem bral benzin, tak mi pumpař říká, že nemám mluvit srbsky. Za to ho ale nemůžu soudit. To systém. Ani Albánci v Prištině nemají elektřinu, vodu, práci, stejně jako my. Nemají kulturní život. Co mají? Nezávislost. Hmm, skvělé.