Praha se ve středu stala jednou ze zastávek jeho chopinovského turné. Osm přídavků, které koncert protáhly až za desátou hodinu, Rudolfinum už dlouho nezažilo.
„Přidávám tak dlouho, dokud mě to baví, a jen když mám dojem, že to publikum chce,“ odbyl svůj triumf před freneticky aplaudujícím pražským publikem Daniel Barenboim. Osmašedesátiletý rodák z Buenos Aires přiletěl do Prahy soukromým letadlem těsně před koncertem, aby na druhý den opět odcestoval do Drážďan, kde měl večer recitál. Na krátké tiskové konferenci zavzpomínal na svou první návštěvu Prahy v roce 1966.
Fenoménem od čtyřiadvaceti Tehdy byl čtyřiadvacetiletý mladík už dobře známým fenoménem evropské hudební scény: jako pianista debutoval v deseti letech ve Vídni a v Římě, v 50. letech už koncertoval v Paříži, Londýně a New Yorku, ale také v Jižní Americe, Austrálii a na Dálném východě. „Byl jsem od raného dětství úzce spřátelen s Rafaelem Kubelíkem, a tak pro mě byla návštěva Prahy tehdy i nyní něčím výjimečným,“ vyprávěl Barenboim anglicky poté, co dal novinářům vybrat z pěti jazyků. Fryderyk Chopin, jehož dvousté výročí narození si hudební svět v těchto dnech připomíná, nepatřil nikdy ke stěžejním skladatelům Barenboimova repertoáru a sám umělec přiznal, že chopinovský rok byl pro něj příležitostí některá díla nastudovat vůbec poprvé. „Je třeba přehodnotit Chopinův význam a vymanit ho ze škatulky salonního komponisty s tuberkulózou,“ podotkl. Jeho dirigentská činnost mu v klavírní interpretaci pomáhá tím, že je schopen mít na pódiu sám od sebe odstup, poslouchat se objektivně. Nutno ovšem poznamenat, že Barenboim je rovněž mistr toho, jak na pódiu „zakamuflovat“ obtížná místa, na něž nestačí (při jeho hektické pracovní náplni by byl div, kdyby si našel čas na cvičení). Nicméně jeho nepřehlédnutelné charizma a nesporná hluboká muzikalita tyto lapsy vyvažují.
Jak smířit Izrael s Palestinou Řeč přišla i na jeho West-Eastern Divan Orchestra - mládežnické těleso založené před jedenácti lety z hudebníků arabských zemí, Palestiny a Izraele. Letos se s orchestrem, který se mezitím vypracoval na špičkovou úroveň, chystá na turné do Jižní Ameriky. K možnostem nastolit na Blízkém východě mír je ovšem Barenboim skeptický. „Nevěřím na vojenské nebo politické řešení. V konfliktu mezi Palestinci a Izraelci nejde ani o vodu, ani o ropu, ani o hranice území. Je to spor mezi dvěma lidmi, kteří jsou hluboce přesvědčeni o svém nároku žít na jediném malém území. Žít vedle sebe pro ně může být požehnání anebo prokletí. Ale žít zády k sobě nelze,“ řekl.
A ani jeho orchestr nemá v tomto směru podle něj přílišné ambice. „Vytvořili jsme fórum pro mladé lidi, kteří mají společný zájem, naši hráči se občas strašně hádají, ale důležité je, že poslouchají, co ten druhý říká, a snaží se pochopit logiku jeho argumentů. Začátek cesty k míru je ještě daleko před námi.“
Poté, co popřel mediální legendu o tom, že byl prvním dirigentem, jenž v Izraeli uvedl Richarda Wagnera, vyjádřil se Daniel Barenboim i k případné spolupráci s Českou filharmonií: sice vystupuje jako hostující dirigent jen velmi nerad, ale zahrát si Mou vlast - to by teoreticky strašně rád.
***
Daniel Barenboim Dvořákova síň Rudolfina, Praha, 24. února
