SAMIZDAT
Letos bylo L. I. Brežněvovi odňato vysoké vojenské vyznamenání „Řád vítězství“, které mu bylo uděleno 20. 2. 1978. Šlo o vyznamenání udělené jen asi dvěma desítkám osob a určené výlučně vojenským velitelům, kteří plánovali rozhodující bitvy II. světové války a veleli jim. Nositeli jsou i Eisenhower a Montgomery.
Jaká je situace u nás? Konkrétní čísla ukazují, že čím horší máme hospodářské výsledky, čím hlubší stagnaci prožívá naše společnost, tím více se u nás vyznamenává. Neúměrně se zvyšuje zejména počet vyznamenání k příležitosti životního jubilea. Tato forma přesahuje již 30%celkového počtu vyznamenaných. Ke konci roku 1987 jsme měli následující počet státních vyznamenání: Zlatá hvězda hrdiny ČSSR – 29, Letec kosmonaut ČSSR – 1, Zlatá hvězda hrdiny socialistické práce – 266, Řád Klementa Gottwalda – 144, Řád republiky – 770, Řád Vítězného února – 720, Řád práce – 8257, vyznamenání Za zásluhy o výstavbu – 31 287, vyznamenání Za vynikající práci – 44 463.
Nejvíce našich státních vyznamenání mají dvě osoby. První je prezident Gustáv Husák. Je totiž trojnásobným hrdinou ČSSR (1969, 1973, 1983), trojnásobným majitelem Řádu Klementa Gottwalda (1968, 1973, 1983). Druhou osobou je cizinec, jenž se zřejmě nesmazatelně zapsal do našich novodobých dějin. Jde o L. I. Brežněva, který je rovněž trojnásobným hrdinou ČSSR (1970, 1976, 1981), vlastní čtyři Řády Klementa Gottwalda (1970, 1976, 1980, 1981), Řád bílého lva I. třídy s řetězem (1973), udělovaný pouze významným cizincům.
K inflaci vyznamenání začalo docházet, když se blížili důchodovému věku lidé, kteří se zasloužili o „potlačení kontrarevoluce a o normalizaci“. Státní vyznamenání sice není doprovázeno peněžní odměnou, ale umožňuje nárok na osobní důchod. Tak např. v roce 1970 jsme měli jen 32 hrdinů socialistické práce, přestože toto vyznamenání existovalo už 20 let. Za poměrně kratší dobu, tj. za 17 let, vzrostl počet vyznamenaných na 266, což činí přírůstek 831 %.
Po skončení II. světové války bralo u nás v roce 1950 osobní důchod 4000 lidí v celkové výši 9 miliónů Kčs. V roce 1968 poklesl počet osobních důchodů na 1000 a vyplácená výše dosáhla 15 miliónů Kčs. Lidé, kteří se zasloužili o „potlačení kontrarevoluce a o normalizaci“, museli být samozřejmě odměněni za svoji činnost, a to i formou osobních důchodů. V roce 1987 jich bylo již 13 000 a vyplácená výše dosáhla 341 miliónů Kčs. Boj proti „kontrarevoluci“ je odměňován podstatně lépe než boj proti fašismu.
O autorovi| Rudolf Zukal, Lidové noviny
