Analýza - vláda
Češi milují „nepolitické“ vlády. Kabinet Josefa Tošovského se stal nejpopulárnější vládou mezi lety 1996 a 2003. Ten současný Jana Fischera zas v oblíbenosti válcuje jak kabinety Paroubka, tak i Topolánka. Přitom neprávem. PRAHA Pokud se podíváme, co vlastně dokázala Fischerova vláda za poslední půlrok, moc toho nebude. K úspěchům lze přiřadit plynulé převzetí českého předsednictví EU. To – a především premiéra Fischera – ocenil dokonce i francouzský prezident Nicolas Sarkozy, což bylo ale mnohými překládáno spíše jako „polibek smrti“.
Úspěchem lze jistě také nazvat neúmornou snahu ministra financí o schválení zodpovědného rozpočtu. Tím ale většina úspěchů končí. Vláda jinak řeší jen „provozní“ agendu: rozšíření sítě chráněných lokalit Natura o 274 nových míst, rozhodnutí o předčasném důchodu pro některé horníky, nákup vakcín na prasečí chřipku.
Bylo by ale nespravedlivé dávat to za vinu právě úřednickým ministrům. Právě tohle totiž měli ministři za úkol. Tedy být „udržovací“ vládou, a nikoli vládou „rozhodující“.
„Když se podíváme do programového prohlášení Fischerovy vlády z května letošního roku, tak to byla skutečně udržovací vláda, která nemá žádné mimořádné ambice,“ popsal stav vlády občanský demokrat Martin Říman. „Nechce žádné excesy, nemá žádné velké motivace k nějakým velkým činům,“ dodal.
Dnes je ale situace jiná. Původní vláda Jana Fischera měla za úkol hlavně dovést zemi k předčasným volbám. Ty jsou v nedohlednu, a tak se musí pro současný kabinet najít nová práce. Což nebude jednoduché. Protože třeba už samotný vznik současné vlády provázela celá řada dohod, uzavřených mezi ODS a ČSSD o omezeních kabinetu.
Třeba nad resortem ministerstva vnitra, jak nedávno LN popsal Topolánek, zněla dohoda jasně: žádné personální změny, dokončení projektů, a zachování náměstků s tím, že Pecina si může dovést náměstka svého. „Hlavně ale to, že veškeré sporné věci budou konzultovány na formátu Pecina–Langer–Topolánek–Paroubek,“ prohlásil Topolánek. Otázkou je, kolik podobných dohod svazuje další ministerstva.
Fischerovi se navíc uvnitř kabinetu vytvořila jakási „vláda ve vládě“. Ato právě kolem ministra vnitra Martina Peciny (za ČSSD), ministryně spravedlnosti Daniely Kovářové (za ODS) a kolem Eduarda Janoty (původně za ODS, dnes se posměšně přisuzuje spíše TOP 09).
Jejich nedotknutelnost je evidentní. I Fischer, když třeba nedávno jednal s Kovářovou o jejích čistkách na úřadě, ministryni nejdříve kritizoval, nakonec ale ustoupit musel. Nad budoucností současného kabinetu visí velký otazník. Fischer si dnes na schůzce lídrů stran má poprvé vyslechnout, co po něm vlastně politici na další měsíce budou chtít, jaké mu dají úkoly. Hlavně se ale dozví, zda bude mít jejich podporu. Protože na tom bude koneckonců závislý on sám.
