Proč se o důvěře jedná
Původním iniciátorem schůze s patřičným námětem byla koalice Spolu (ODS, TOP 09, KDU-ČSL). Šlo o reakci na fakt, že komunisté zhruba před měsícem ukončili své tiché souručenství s menšinovou vládou hnutí ANO a ČSSD. Tím kabinet pozbyl smluvně jištěnou, třebaže nikoli přímo koaliční většinu, pročež si dle Spolu měl znovu říci sněmovně o důvěru. A též Spolu vidí jako dobrý důvod ke konci vlády nezvládání epidemie koronaviru, což se projevuje mimo jiné i v opakovaných výrocích soudů, že mimořádná opatření nestojí na pevných právních nohou.
Premiér Andrej Babiš (ANO) požadavek odmítl, logicky, protože jeho kabinet by testem nemohl úspěšně projít, nemá na to dost poslanců. K postoji Spolu se pak přidali i Piráti se Starosty, chtěli ale počkat, až ruskou ambasádu v Praze opustí vyhoštěné osazenstvo – jako dohra kauzy výbuchů skladů ve Vrběticích – , což se naplnilo s posledním květnovým dnem. To proto, aby to před spojenci (ale i Ruskem) nevypadalo, že dolní komora vládě nevěří, protože k vyhoštování přikročila. Přesto se příběh vrbětických explozí do nespokojenosti opozice promítá v groteskních kapitolách, jež připsal vicepremiér Jan Hamáček (ČSSD) svým tvrzením, že jeho plánovaný let do Moskvy (na který měl už program, letadlo i pasažéry) byl jen kamufláž, aby Rusové neprokoukli, že ČR o jejich agentech ví.
Má opozice dost sil?
Ta část opozice, která schůzi vyvolala, dostatkem poslanců nedisponuje. Předvolební koalice Piráti+STAN a Spolu dají dohromady jen 68 poslanců, přičemž je jich potřeba alespoň 101, aby pokus vyšel úspěšně.
Proti vládě dle svých deklarací hodlá pozvednout hlas – k nedůvěře se zákonodárci jmenovitě vyslovují, nemačkají tlačítka – také devatenáctičlenný klub SPD a trojice občanskodemokratických odpadlíků spojená v Trikolóře.
Poměry se tudíž lámou na patnácti hlavách komunistů. S nimi by opozice vystoupila proti vládě celá, bylo by to silou sto a pěti hlasů, což by bohatě stačilo.
Co udělají komunisti?
Jisté je, že nebudou hlasovat s vládou, ale jinak tápou v dilematu. Možnosti jsou dvě. KSČM může vládě vyslovit nesympatie aktivně, tedy vyřknout formuli „pro návrh“, až na to dneska dojde. Tím by se vláda ocitla v demisi. Nebo může hlasovat takzvaně nohama, což znamená, že rudí poslanci těsně před hlasováním opustí sál. Vláda by pak odolala nedotčená, protože bez ohledu na to, kolik zákonodárců je přihlášených nebo přítomných, na vyslovení nedůvěry je nezbytná ona stojednička – to pro důvěru stačí většina přítomných.
Komunisté o tom, co mají dělat, lopotně jednali. Vyslovovaly se jejich krajské organizace, kde to vypadalo, že převládá stanovisko pro aktivní přístup, včera odpoledne se nad problémem sešel také ústřední výbor strany. Konečné slovo bude však mít až poslanecký klub, který si postup stanoví až v průběhu dneška. Ať už udělá patnáct komunistů aktivní či pasivní krok, udělá to celý klub jednotně, u komunistů si obecně na volné hlasování nepotrpí.
Hnutí ANO, jmenovitě předseda poslaneckého klubu Jaroslav Faltýnek i premiér, budou v průběhu celého dne s komunisty ještě jednat, aby je v odmítavém postoji zviklali. Času na to budou mít nejspíš dost, schůze nad námětem nedůvěry nebrávají konce před desátou večer.
Pro komunisty je to těžká věc: ANO je zklamalo, ignorovalo jejich požadavky a naštval je i postup v kauze Vrbětice, byť úplně jinak než pravicovou opozici; KSČM se hněvá, že vláda rozvalila vztahy s Ruskem, a to až tak, že Moskva dala Prahu spolu s Washingtonem na oficiální černou listinu. Druhá varianta je ale spojit se s pravicí proti kabinetu, který přidává seniorům, a jak se blíží volby, tíhne čím dál víc k líbivým postojům. Voliči komunistů cítí víc averze vůči ODS nebo Pirátům než vůči ANO s ČSSD.
Co když vláda padne?
Fakticky se nezmění nic. Prezident Miloš Zeman už dříve předeslal a v pondělí pro každý případ připomenul, že nechá premiéra Babiše dovládnout v demisi až do řádných voleb, respektive sestavení vlády, co z nich vzejde.
Takticky utrpí kabinet reputační šrám a opozice dá svým sympatizantům jasně vědět, jak si názorově stojí. V kampani může jít o užitečné „kladivo“, nadto se může stát, že vláda bude ještě méně důvěryhodnou autoritou při snaze dotáhnout očkování.
