Pozorovatel proměn počasí v minulosti Evropy jde chtě nechtě s dobou. Klimatické změny v dějinném čase sleduje sice dlouhodobě, leč jeho výklad nevisí ve vzduchoprázdnu. Již před třiceti lety dospěl porovnáváním informací o stavu počasí v minulosti k závěru, že od konce 13. století nastala nejen v Evropě „malá doba ledová“, vyznačující se studenými jary a vlhkými léty se špatnými úrodami. Od poloviny 19. století přichází perioda oteplování. Vyvodil z toho tezi o cyklickém střídání period ochlazování a oteplování v globálním měřítku. Přesvědčivě ji ilustrují čtvrt století staré Ladurieovy Dějiny počasí od roku 1000.
Tehdy dal Le Roy Ladurie svému vyprávění ráz tragédie s happy endem. Následkem příliš chladných a mokrých roků byly mizerné sklizně. Nedostatek vyvolával opakovaně vlny hladomorů, epidemií a povstání. Lidstvo balancovalo na okraji pekelné jámy a počasí dávalo zběsilému tanci echo. Teprve s nástupem 19. století přichází změna. Industrializace nabídla lidstvu šanci zkrotit vrtochy přírody a osvobodit se z tyranie počasí. Leč lidstvu jde v té době na ruku navíc i přechod klimatického cyklu. V polovině 19. století doznívá chladná perioda trvající přes pět století a naše planeta se začíná oteplovat.
Na sklonku pozoruhodně tvůrčího badatelského života se Le Roy Ladurie vrací ke svým prvním láskám. Ve třetím díle monumentálních Lidských a srovnávacích dějin počasí se dostává až k současnosti. Tentokrát roli nehraje škaredé počasí, v jehož důsledku se zdražuje chléb a narůstá hněv lidu. Prim mají naopak horká léta. Rodí se v nich nejen skvělé ročníky bordeauxského vína, ale také kvůli nim umírají ve velkém senioři.
Emmanuel Le Roy Ladurie se dnes kloní k pesimistické vizi. Že by v tom hrál roli věk? Letos dosáhne emeritní profesor věhlasné College de France osmdesátky. Leč nemění se historik a jeho publikum rychleji než počasí? V 60. letech, kdy opustil marxismus, mu minulost sloužila k projektování optimistické vize modernismu. Když v roce 1983 historik sepsal své první dějiny počasí, vrcholilo třicetiletí francouzské poválečné prosperity. Není divu, že to Ladurieho interpretaci historického vývoje poznamenalo. Poselství bylo tehdy jasné. Člověk se dokáže vyhnout diktátu počasí a dějinný pokrok slibuje zářnou budoucnost.
Leč uplynulo čtvrt století a všechno je jinak. Modernismus zklamal. Lidstvo se nezměnilo k lepšímu. Budoucnost již není těhotná krásnou perspektivou. Naopak vzbuzuje obavy. A pokud je tomu vskutku tak, je třeba tento pesimismus nějak zdůvodnit. Budoucnost, před časem viděná zářně a jásavě, se zachmuřuje. Proč? Může za to znovu počasí. Historický pesimismus objevuje v globálním oteplování svůj kardinální argument.
***
Knihy vybíráme ve spolupráci s pražskými knihkupectvími Academia a Fišer
ČESKY NEVYŠLO Histoire humaine et comparée du climat Emmanuel Le Roy Ladurie Vydalo nakladatelství Fayard, Paris 2009. 460 stran.
