Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Otevřel jsem vnitřní bránu síly

Česko

Sumo – Jaroslav Poříz, jehož válečnické jméno zní Bílý medvěd, uzavřel kariéru

PRAHA „Sumo je největší dar,“ říká Jaroslav Poříz. „Dalo mi absolutní vnitřní sílu. Ztratil jsem strach postavit se čemukoli.“

Dvoumetrový Poříz ještě kulhá, což je pozůstatek amatérského mistrovství světa, které se konalo v polovině října.

Pětatřicetiletý Čech s mohutnýma rukama, který na vrcholu sil vážil 165 kilogramů, se tam rozloučil se sportovní kariérou. „Došel jsem na absolutní fyzický limit. Proto jsem se už před pěti měsíci rozhodl, že skončím. Že vyhraju mistrovství světa a skončím,“ usmívá se Poříz.

Jeho strastiplná cesta za poslední medailí symbolizuje jeho víru v ideály suma.

Od začátku roku dřel a měsíc před šampionátem pak zjistil, že má boreliózu. Měsíc se nesměl hýbat, bral antibiotika.

A pak se v semifinále světového šampionátu bez rozdílu vah postavil Alanu Karajevovi, ruskému bojovníkovi suma, který váží 240 kilogramů. V hledišti ho pozorovala manželka Lucie Výborná s pětiletou dcerou Vanessou.

„Vzal jsem dceru sebou, aby viděla tátu bojovat s giganty. Když jsem nastupoval proti Karajevovi, tak prý byla zoufalá a křičela, že to není fér,“ usmívá se Poříz. „Proti němu jsem střízlík.“

Jenže český sumista obrovitého Rusa přemohl. Hmotnost je totiž v sumu výhodou, ale nikoli zárukou vítězství. Důležitá je síla a, i když se to zdá u obrovitých chlapů nemožné, mrštnost. „Klíčem k úspěchu je mysl válečníka. Nevzdat se,“ přemýšlí Poříz.

Tedy spíše Shiroi Kuma, v českém překladu Bílý medvěd, což je Pořízovo jméno ve světě suma. „To je válečnické jméno, mělo by signifikovat vnitřní poslání. Je to moje jméno síly,“ vysvětluje Poříz.

Jako jeden z mála cizinců mohl trénovat v japonské profesionální stáji. Tam také dostal od trenéra jméno.

Profesionálem v Japonsku už se ale stát nemohl, ačkoli cizincům pootevřeli mistři suma dveře v 90. letech minulého století, protože tím se podle pravidel může stát jen muž do 21 let. A Poříz začal až ve třiadvaceti.

„Filozofie suma je jiná než u normálních sportů. Touhou bojovníka není zvítězit, porazit slabšího soupeře. Naopak, to, že se můžete postavit nejtěžšímu soupeři, který vám umožní prokázat sebe sama, berete jako dar,“ vykládá Poříz.

Právě sebezdokonalování a schopnost vydržet drsný trénink muže, který v USA vystudoval finančnictví a na živobytí si vydělává realizací velkých projektů v Unipetrolu, lákala.

Trénink bývá brutální. V profesionálních japonských stájích funguje šikana, trénuje se do úmoru, trenéři zápasníky bijí, věří, že skrze bolest a fyzické utrpení je zdokonalí. To vše svazuje přísná hierarchie a řada rituálů, které určují život zápasníků, nástup k boji i samotný duel.

Ten trvá průměrně tak tři vteřiny. „Musíte do něho vložit všechnu sílu. Pokud to oba udělají ideálně, tak se v plné síle srazíte hlavami a rukama. Překonat vědomí, že dostanete od dvousetkilového soupeře ránu do palice, je strašně těžké,“ povídá Poříz.

Důležitou roli hraje i snaha nabrat co nejvíce váhy. „Jídlo nenávidím. Když jsem nabíral, tak jsem se musel přejídat,“ říká Poříz. K obědu si právě dává čočku s uzeninou a dvě kofoly. Hubne. Do pěti měsíců chce shodit na sto kilo.

„Intenzivní fyzická aktivita a nežrat,“ líčí s úsměvem svůj recept na snížení hmotnosti. „Stačí silná vůle.“ Tu Poříz má. A také nezdolnou víru v sebe sama.

„Dokázal jsem vystoupat na vrchol. Ztělesnit sumo,“ říká a hledá slova. „Dlouhým bádáním jsem objevil, co je vnitřní brána síly, kterou jsem otevřel. Prostě jsem se přesunul za fyzickou bariéru. Absolutní přesvědčení o tom, že ať se mi postaví kdokoli, tak nemůžu podlehnout. Na tom stojí cesta sumo,“ vysvětluje. V polovině října tohle všechno zúročil, když porazil mohutného Rusa Karajeva. „Dcera skákala radostí,“ září Pořízovi oči.

On sám ale euforii necítil. „Byl jsem v absolutní zóně, kdy nepociťuji emoce. Jen jsem poznal, že se nemůžu postavit na haksnu.“

Obrovitý Karajev totiž padl Pořízovi na nohu a zlomil mu ji. Přesto český sumista nastoupil do finále. „Snažil jsem se nohu rozhýbat a doplazit se na dohjó. Byla to strašlivá bolest,“ říká muž, který nakonec získal na mistrovství světa stříbro. Stejně jako před dvěma lety, tehdy pro změnu skončil druhý s natrženým stehenním svalem.

Když finále skončilo a Poříz prohrál s Mongolem Gankhuyagem, padl do mdlob a odvezli ho do nemocnice. Šéfuje Českému svazu suma, v podkrkonošské Jilemnici vybudoval tréninkové centrum, rád by myšlenky suma předal dál. Třeba jednou i svému synovi.

„Není důležité vyhrávat, to je jen detail. Tohle je cesta, aby člověk našel střed a k němu vyvinul absolutní úsilí. To se dá použít všude.“

***

Vzal jsem dceru s sebou, aby viděla tátu bojovat s giganty. Když jsem nastupoval proti Karajevovi, tak prý byla zoufalá a křičela, že to není fér.

Překonat vědomí, že pokud to oba udělají ideálně, tak dostanete od dvousetkilového soupeře plnou silou ránu do palice, je strašně těžké

Sumo

Sumo (česky bránit se) je tradiční japonská forma zápasu, o které se zmiňuje už kronika z roku 712 našeho letopočtu a jejíž kořeny sahají patrně ještě hlouběji.

Sumo jako sport je pevně svázaný s obřady a filozofickým pohledem na vlastní osobnost a sílu. Amatérské sumo prožívá v posledních dvaceti letech velký rozkvět po celém světě, pravidelně se koná mistrovství světa. Profesionální sumo lze nalézt jen v Japonsku, kde se tento sport těší velké popularitě a přední „válečníci“ jsou uznávané a bohaté hvězdy.

Pravidla: Zápasy probíhají na čtvercovém vyvýšeném ringu zvaném dohjó, na němž je osmadvaceti snopy rýžové slámy vyznačen kruh o průměru 4,57 metru. Vyhrává ten, který svého soupeře vytlačí z kruhu nebo ho donutí dotknout se země jinou částí těla než chodidlem.

Trénink: Zápasníci v profesionálních japonských stájích dodržují přísnou hierarchii. Vstává se časně a následuje trénink až do vyčerpání, při němž trenéři svěřence často bijí, aby je „zocelili“. Zápasníci se vydatně stravují, aby nabrali váhu. Tradiční pokrm čankonabe se skládá z vysoce kalorické y směsi z mořských ořských chaluh, kuřecího, vepřového a rybího masa, tofu, rýže a zeleniny. y. Pije se pivo.

Jokozuna: V profesionálním sumo jde o o nejvyšší titul, jaký může zápasník získat. Prvním nejaponským jokozunou se stal v roce 1993 Akebono Tarö z Havaje. . Zápasník vysoký 203 centimetrů a vážící 235 kilogramů vystoupil v roce 1998 při ceremoniálu během ZOH v Naganu. Nyní pochází oba jokozunové ozunové z Mongolska (Asashoryu a Hakuho), což v Japonsku popularitu sumo trochu snižuje.

Jaroslav Poříz (35 let, 196 cm, 160 kg) Nejlepší český sumista historie získal na amatérském MS bez rozdílu vah dvakrát stříbrnou medaili (2006 a 2008). Letos v semifinále porazil Rusa Karajevova (vlevo), který váží 240 kg. Padající Rus zlomil Pořízovi nohu, takže ve finále proti Mongolu Gankhuyagemu bojoval Čech jen na jedné noze, prohrál a následně omdlel.

Autor: