Karikaturista Štěpán Mareš si z vždy povzdychne, když z politiky zmizí výrazná osobnost, která se mu dobře malovala. Vysvětluje to tím, že už se mu daný politik dostal do ruky a teď namísto toho bude muset trénovat karikatury někoho nového, který není tak výrazný a – nedejbože pro kreslíře – nemá žádné typické rysy. Končící rok 2010 si přitom budeme ještě dlouho pamatovat jako ten, kdy z nejvyšších pater politiky odešli Jiří Paroubek s Mirkem Topolánkem. Ne že by člověku nějak zásadně chyběli, co se týče způsobu dělání politiky. Na druhé straně ale třeba pro autora Diáře byli oba dva osvědčenou sázkou na jistotu, která málokdy zklamala.
Zkuste si představit, že týden co týden zíráte na prázdný čtverec na monitoru s vědomím, že ho musíte popsat „ňákejma těma politickejma humorama“. Ono se toho ale v daném týdnu v politice třeba moc neudálo, anebo to vůbec nebylo zábavné. Pak se ale na webu podíváte, co za daný týden udělal/řekl/do čeho, či koho kopl Mirek Topolánek (pro pořádek, „chlap s kulama“ řekl v roce 2002 o Evženu Tošenovském, za „chlapa s gulama“ sám sebe MT nikdy neoznačil, to je opravdu mediální mýtus), či Jiří Paroubek, a máte vystaráno.
Obzvlášť Paroubek byl v tomto směru opravdu vynikající. Jeho neotřelý slovník, nečekaná spojení, málo používaná slova, to vše v kombinaci se sebezbožňováním a neustálým pocitem ublíženosti bylo zkrátka k nezaplacení. Dodnes se při četbě jeho starých blogových zápisků pobavíte. „Doporučuji pánům redaktorům z MfD a jejich ke všemu ochotným spolupracovníkům, ať tak usilovně o mně už nepřemýšlejí. Nebo se jim udělá špatně od žaludku. A to by pak v redakci nevypadalo hezky,“ napsal třeba Paroubek na blog na Aktuálně.cz před volbami do sněmovny. O co že šlo? „ V médiích mi pro jistotu neotiskují žádné články, zřejmě proto, abych nemohl mást uvědomělou českou veřejnost. Teď už někoho znepokojuje i to, že bloguji a mé články na blogu mají často desítky tisíc čtenářů,“ postěžoval si tehdejší šéf ČSSD v článku Ztroskotanci, alkoholici a blázni.
Topolánek se odmlčel úplně, Paroubek sice i nadále bloguje o sto sedm (o sto šest by bylo málo), ale se ztrátou předsednického postu už to nemá takové grády. Nudaři typu Sobotky, Haška, Nečase či Pospíšila tato „esa“ nemají šanci nahradit. Tak alespoň, že Miroslav Kalousek občas z úst vypustí nějakého toho kokota. A pak zbývá ještě jedna letitá jistota: Dědek na Hradě (tak panu prezidentovi občas přezdívají někteří prázdní a falešní politici).
Devatenáct let je pořádná cifra. Přesně tak dlouho seděla v recepci Lidových novin jejich duše, paní Petra Škeříková. Legendární postava tuzemské žurnalistiky, se kterou z médií v Česku přišel dříve či později do kontaktu každý. Paní Škeříková si už zřejmě nechtěla nechat každý den od čtenářů nadávat za chyby, které v novinách udělal někdo jiný, a odešla si užívat důchodu (a prohánět chlapy v lázních). Přejeme paní Škeříkové hodně štěstí, bude nám všem moc chybět!
Pondělí ŠAJTLE Ondřeje Suchana Úterý CHLÍVEČEK Petra Kamberského Středa ARCHIV Petra Zídka Čtvrtek POLITICKÝ DIÁŘ Petra Koláře Pátek NA(z)PÁTEK Dana Hrubého Sobota ZKRATY A VÝBOJE Ondřeje Štindla
O autorovi| PETR KOLÁŘ, redaktor LN
