PRAHA Pacient s těžkou poruchou udržení moči a stolice (inkontinencí) potřebuje při zachování základních hygienických pravidel denně obvykle pět až šest plenkových kalhotek. Od zdravotní pojišťovny ale dostane peníze na dva, u nejlevnějších typů až tři kusy.
Pak nezbývá než zvolit: buď si zbytek zaplatí ze svého, nebo musí „šetřit“. Setrváváním v mokru ovšem kromě značného nepohodlí riskuje zdravotní problémy - od nepříjemných opruzenin až po závažné infekce a vznik proleženin.
Problém je ve výši příspěvku od zdravotních pojišťoven. Na rozdíl od většiny jiných léků a zdravotnických pomůcek, které řeší co půlrok vyhlášky, jsou prostředky na inkontinenci zakotveny přímo v zákoně o zdravotním pojištění. Limit 1400 korun a maximálně 150 kusů měsíčně platí už deset let bez jediné valorizace, zatímco ceny plenkových kalhotek vzrostly.
„U těžkých případů inkontinence tento limit zdaleka nestačí,“ konstatuje Marcela Svěráková z České společnosti podpory zdraví, která se problematikou pacientů s inkontinencí zabývá už přes sedm let.
Problémy se zadržováním moči a výkalů trpí nejčastěji velmi staří a vážně nemocní lidé, například onkologičtí pacienti. Stejné potíže ale mohou mít i lidé upoutaní na invalidní vozík po těžkých úrazech páteře. Používání nejlevnějších plen pro ně kromě nepohodlí daného nižší savostí znamená i závažný sociální problém - objemné kalhotky jsou společenským handicapem.
Odborníci poukazují na fakt, že pacienty s těžšími formami inkontinence jsou převážně staří, nemohoucí lidé s minimálními příjmy. Pokud nemají příbuzné, kteří jim pleny zakoupí, jsou odkázáni výhradně na ty od pojišťovny.
„Sama Všeobecná zdravotní pojišťovna vydala doporučení, že plenkové kalhotky by se měly měnit nejpozději po osmi hodinách, Ale denní limit dnes už ani na ty tři kusy denně nevystačí,“ doplňuje kolega Svěrákové Zdeněk Kučera. Podle přednostky geriatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Evy Topinkové by podle propočtů stačilo valorizovat příspěvek pojišťoven o zhruba 60 korun denně. „V závažnějších případech musíme žádat příbuzné pacientů, ať kalhotky kupují, nebo alespoň na jejich nákup sponzorsky přispějí. Ale někteří pacienti nemají žádné rodinné příslušníky, kteří by se o ně postarali,“ říká Topinková.
Zatímco zdravotnické zařízení může teoreticky chybějící plenky „zadotovat“ z jiných zdrojů, pečovatelé home care tuto možnost nemají. „Každý klient si s inkontinenčními prostředky hospodaří sám. Nemáme jak mu na ně doplácet. Kdo si nemůže přikoupit, musí jimi holt šetřit. Obávám se, že situace je nadále neudržitelná,“ říká Miloslava Machovcová, ředitelka Farní charity Neratovice.
Ministerstvo zdravotnictví, které má největší páky iniciovat změnu zákona, tvrdí, že o problému neví. „Nemáme signály, že by počet nebo limit stanovený v korunách byl nedostatečný,“ tvrdí mluvčí resortu Tomáš Cikrt. Úřad ale chystá zásadní novelu zákona včetně příloh a bude se podle Cikrta problematikou zabývat.
Chronickou inkontinencí trpí podle odhadu odborníků více než osm procent populace.
