DURHAM, USA Nová balistická analýza nadvakrát odloženého případu vraždy ze severního Iráku znovu naznačuje, že lidé si se svými neandertálskými příbuznými ne vždy rozuměli. Jediným dochovaným důkazem je v 50. letech objevená kostra neandertálského muže. Na lokalitě se našly ještě pozůstatky dalších osmi, a tak pro rozlišení naše oběť dostala jméno Shanidar 3. Byl stár 40 až 50 let (na tu dobu slušný věk) a na jeho kostře je nápadné částečně zahojené zlomené žebro. Nová analýza tohoto poranění provedená vědci z Dukeovy univerzity v severoamerickém Durhamu naznačuje, že muž zemřel na komplikace spojené s ránou, která zlomeninu způsobila. Rána se totiž podobá ranám vojáků z první světové války, již v dobách před antibiotiky často umírali na bakteriální infekce. Analýza směru a síly úderu také naznačila, že rána vedená ať už oštěpem či nožem drženým v ruce by patrně způsobila ještě vážnější újmu na zdraví. Navíc byla vedena šikmo shora dolů - po trajektorii padajícího projektilu. Hod byl však tak prudký, že vrhač patrně nepoužíval jen svaly, ale i hlavu. Vražednou zbraní byl patrně vrhač oštěpů. Tato pomůcka de facto „prodlužuje“ paži házejícího a zvyšuje tak energii projektilu. Neandertálci ji však nepoužívali. Je tedy možné, že Shanidar 3 padl za oběť mezidruhovým sporům. I pokud by to tak bylo, jedna oběť neznamená, že mezi lidmi a neandertálci probíhala „vyhlazovací válka“.
Padesát tisíc let odložený případ
ARCHEOLOGIE
