* LN Může odborník podle barvy kouře odhadnout, čím lidé topí? V minulosti padaly návrhy i na určité „čichače“, kteří by chodili po vsi a zkoumali, kdo může třeba pálit naolejované hadry...
Tmavost i barva kouře vypouštěného do volného ovzduší může být určitým pomocným vodítkem, ale nikoliv jednoznačným důkazem. Optické vlastnosti kouře závisejí na mnoha faktorech a jedním z nich je i složení spalovaného materiálu. Pouze některé odpady spalované společně s palivem v domácím topeništi mohou po dobu jejich spalování výrazně zabarvit spaliny a způsobit čichem postižitelný pachový vjem. Například spalování vulkanizované pryže plněné sazemi způsobuje nepřehlédnutelné tmavnutí kouře a pro spalování pryže typický zápach. U většiny běžných polymerů, kterými jsou polyetylen a polypropylen, společné spalování s palivy smyslově nezaznamenáme. I když ale budete pálit jen předepsané palivo, můžete obtěžovat sousedy. A to prostě tím, že topíte špatně.
* LN Co to znamená špatně topit?
Při topení je důležitý především režim spalování, tedy správný poměr spalovaného materiálu a spalovacího vzduchu i teplota v topeništi. Dále pak vhodné palivo co do druhu i kvality a v neposlední řadě využívání spalovacího zařízení na optimální výkon. Častou příčinou nedokonalého spalování u kotlů ústředního topení je provoz při nižším než optimálním výkonu. K tomu může dojít jak předimenzováním spalovacího zařízení na vytápěný objekt, tak třeba úmyslným omezováním přívodu spalovacího vzduchu. Tento režim, v jehož důsledku není palivo spalováno za optimálních podmínek, vede k vysoké kouřivosti, emisím pachově postižitelných látek i k vysokým emisím plynných znečišťujících látek.
* LN Jaké je tedy vaše doporučení?
Lidé by měli spalovat skutečně jen takové palivo, na které je jejich topeniště stavěné, je doporučeno výrobcem spalovacího zařízení, respektovat omezení orgánů ochrany ovzduší, kterým by mohlo být spalování některých paliv zakázáno, a provozovat spalovací zařízení v optimálním režimu. Žádná sebedokonalejší kontrola ale nedokáže zabránit tomu, aby se lidé někdy k okolí chovali neohleduplně a pálili třeba i odpady. Prát se někdy s babičkou, aby ho pustila do domu, zřejmě žádný kontrolor nebude. Nejdůležitější je, aby se lidé jednak naučili topit, byli k sobě maximálně ohleduplní a uvědomili si, že nikdo z nás si nemůže vybrat, který vzduch budeme dýchat. Nepříznivě ovlivněn vlastní činností bude i ten, kdo znečištění ovzduší způsobí.
* LN Jak může spalování odpadů škodit lidskému zdraví? Jaký druh odpadu je nejškodlivější?
V první řadě je nutné uvést, že ve spalovacích zařízeních, která jsou provozována k vytápění rodinných domů a domácností, je zakázáno zneškodňovat odpad. To je možné pouze v zařízeních k takovému účelu určených, kterými jsou například spalovny odpadů.
* LN Jaké látky se mohou dostat do ovzduší spalováním odpadů?
Polymerní materiály, o jejichž spalování se často diskutuje, jsou zejména PET lahve, odpadní polyolefiny jako polyetylen, polypropylen, polystyren a různé kopolymery i kompozitní materiály. Naštěstí do pozadí ustupuje masové používání polyvinylchloridu, třeba starého lina, jehož spalování může být zdrojem nebezpečných látek. Lidé odpady spalují společně s klasickými palivy. Takovýto způsob spalování vede k tomu, že odpad se většinou taví, nasakuje do pevného paliva nebo jako tavenina pokračuje k roštu, kde se na horkých plochách rozkládá. Již tím brání v přístupu vzduchu ke spalovanému pevnému palivu. Polymerní materiály navíc při styku se žhavým palivem okamžitě degradují a tím se do plynné fáze dostávají organické látky ve vysoké koncentraci, které nestačí vyhořet, a společně se spalinami opouští spalovací zařízení. Při spalování pevných paliv společně s odpadem jsou splněny veškeré podmínky pro tvorbu dioxinů.
* LN Jaké palivo je v lokálních topeništích pro životní prostředí nejvhodnější a jaké naopak nejvíc škodí?
Pokud bychom měli sestavit pořadí „škodlivého“ vlivu paliv na ovzduší v případě vytápění domácností, tak prvním by bylo uhlí následované dřevem nebo koksem, lehký topný olej a plynná paliva jako zemní plyn propan-butan.
