HAAG Na počest nizozemského komunisty Marinuse van der Lubbeho, který byl v roce 1934 německými nacisty označen za žháře Říšského sněmu (Reichstagu) a po monstrprocesu popraven, bude odhalen v jeho rodném městě Leidenu pomník. Pamětní kámen má být odhalen dnes, v den 75. výročí vypálení budovy německého parlamentu. Na památníku bude Marinusova podobizna a krátký historický text. Oznámili to včera podle agentury DPA členové Lubbeho rodiny, která desítky let usilovala o rehabilitaci Marinuse.
Reichstag byl úmyslně zapálen 27. února 1933. Historici se dodnes dohadují o tom, zda byl požár zinscenován nacisty, kteří z něj jako jediní okamžitě těžili a zničili zbytky německé demokracie. Otázkou také zůstává, zda čtyřiadvacetiletý Marinus van der Lubbe, údajně duševně vyšinutý holandský komunista, který se k činu doznal, skutečně jednal při zakládání tak obrovského požáru na vlastní pěst. Pravdou zůstává, že byl chycen s několika ještě nepoužitými podpalovači a polonahý krátce po vypuknutí požáru na místě činu.
Ostatní byli osvobozeni Spolu s ním byl zakrátko obviněn v takzvaném lipském procesu i vedoucí činitel Komunistické strany Německa (KPD) Ernst Torgler a tři bulharští komunisté Vasil Tanev, Blagoj Popov a Georgi Dimitrov. Němec a Bulhaři byli pro nedostatek důkazů osvobozeni.
Říšský soud v Lipsku odsoudil tohoto slabomyslného muže v zimě roku 1933 k trestu smrti. V lednu 1934 byl popraven a anonymně pohřben na tamním Jižním hřbitově. Původní rozsudek smrti vůči Marinusovi van dar Lubbemu byl opraven hned po válce. V roce 1967 jej pak západoberlínský zemský soud změnil na osm let vězení. I když to už nemělo žádný praktický význam, bratr odsouzeného Jan van der Lubbe dále bojoval o to, aby byl Marinus zcela zproštěn viny. Letos v lednu nakonec německá justice rozsudek zrušila.
Jeden z iniciátorů pomníku historik Cor Smit poukázal na to, že van der Lubbe byl odsouzen k smrti, ačkoli v době jeho činu bylo za žhářství maximálně osm let vězení.
Šlo o justiční vraždu Poprava van der Lubbeho tak byla svým způsobem justiční vražda, protože nizozemský dělník byl odsouzen podle zákona přijatého až po spáchání činu, čímž bylo porušeno jeho základní právo.
Historik Smit hodnotí Marinusův čin jako „jeden z raných aktů odporu proti nacistickému režimu“. Říšský sněm vzplál pouhé tři týdny poté, co říšský prezident Paul von Hindenburg pod tlakem okolností jmenoval Adolfa Hitlera německým kancléřem. Nastupující nacistický režim žhářskou kauzu mistrně zpolitizoval a využil k upevnění vlastních pozic.
Ze založení požáru obvinili nacisté, vítězové podzimních parlamentních voleb, okamžitě komunisty. Následující den vydal Hitler prostřednictvím říšského prezidenta „nařízení na ochranu národa a státu“ (takzvané nařízení k požáru Říšského sněmu). Opatření, které fakticky likvidovalo veškeré ústavní svobody výmarské republiky, mířilo především do řad politické opozice.
