BRNO Nejmladším českým dítětem, kterému Benedikt XVI. v Brně osobně požehnal, bude zřejmě tříměsíční Veronika. Okamžik, kdy děvčátko jeden z členů jeho doprovodu podal k Svatému otci v papamobilu, proběhl tak rychle, že ho nezaznamenal žádný z fotoreportérů.
Vše se uskutečnilo zcela nečekaně. Benedikt XVI. pomalu projížděl středem areálu na brněnském letišti a zdravil poutníky. V samotném závěru cesty, která protínala tuřanský areál, se jeden z mužů pěšky doprovázející papamobil naklonil za zábranu a ženě stojící na kraji vzal z náruče miminko. „Byla to moje skrytá touha,“ přiznává Verunčina maminka, Jana Marie Snirchová z brněnských Tuřan.
Na nedělní papežovu mši do moravské metropole zavítalo na sto dvacet tisíc věřících. Jeden z pětadvaceti sektorů v areálu byl sice vyhrazen speciálně pro rodiny s dětmi, byl však od hlavního pódia poměrně vzdálený. I proto Jana Snirchová původně měla být s Verunkou a dalšími dětmi jinde, aby se dostali Svatému otci co nejblíže. „Ale protože kojím a také jsem potřebovala na záchod, dohodla jsem se s krojovanými v sektoru úplně na kraji areálu, kde byly i mobilní toalety, že mohu chodit tam,“ popsala.
Jenže když po deváté hodině Verunku nakrmila, pořadatelé ji už do „jejího“ sektoru nechtěli pustit. „Tvrdili, že jde prezident. Nejprve jsem stála až vzadu za lidmi v krojích, kteří tvořili špalír. Verunka začala plakat a já se v duchu modlila. Pak nás před sebe pustila nějaká paní,“ popisuje hluboce věřící žena.
Děvčátko natolik zaujalo dění kolem, že se nakonec ztišilo a Jana Snirchová si vytáhla fotoaparát, aby si Benedikta XVI. vyfotila. Vtom jí jeden z papežových mužů vzal dcerku z náručí. „Papež se nad ní pomodlil, vlastně ani nevím, co jí řekl. Ale asi má pravdu Verunčin kmotr, který tvrdí, že se tak plní boží vůle,“ míní. Stihla dokonce stisknout spoušť fotoaparátu. „Na snímku je však jen Verunka a ruce Svatého otce,“ usmívá se.
Papežské požehnání chápe Jana Snirchová jako potvrzení o nevyzpytatelnosti božích cest. Když před Verunkou čekala v pořadí své páté dítě, těhotenství nedopadlo dobře. Když pak opět otěhotněla, modlila se i za to, aby dítě přišlo na svět zdravé. „Verunku jsme zasvětili Panně Marii a jejímu neposkvrněnému srdci. Neznamená to, že musí jít do kláštera. Ale vím, že jsme ji dostali svěřenu jen do výchovy, je to však boží dítě,“ je přesvědčená třiačtyřicetiletá Brňanka. Štěstí z nedělního zážitku v ní pořád doznívá. „Jedna z poutnic se podivovala, zda má smysl s tak malým dítětem sem chodit. Nebylo to jednoduché, ale jsem pořád unešená radostí. Stálo to za to,“ tvrdí Jana Snirchová.
