Pacienti s parkinsonovou nemocí mají problémy s chůzí, pohybují se pomaleji, jsou ztuhlí, v klidu trpí třesem, hlavně rukou. Právě kvůli zhoršené chůzi si je někdy cizí lidé pletou s opilci. Předseda Společnosti Parkinson Václav Veselý to zná na vlastní kůži. Jednou se kvůli nepochopení strážkyně parkoviště málem nedostal se svým vozem domů. Veselý vypráví, že na parkoviště přišel pozdě večer po divadelním představení a hlídačka, která jej považovala za opilého, mu odmítala zvednout závoru. Situaci pomohl vyřešit až zdravý muž, který byl na představení s Veselým a který se ujal vyjednávání.
Podobné situace zažívají lidé s Parkinsonovou chorobou i v restauracích nebo obchodech. Podle pořadatelky pochodu Márie Opltové ale panuje malé povědomí o Parkinsonově chorobě dokonce i mezi zdravotníky. Lidé s touto nemocí mají především problém najít vhodné zařízení následné péče. Když už nemohou zůstat doma a odejdou do domova důchodců nebo léčebny následné péče, zjišťují, že jim tu nedovedou poskytnout kvalitní odbornou péči. „Neumí se přizpůsobit našemu pomalejšímu tempu,“ upozorňuje na jeden z problémů Opltová. Lidé s touto nemocí tak prý například ráno nutí vstávat dřív, než jim začnou dobře účinkovat léky. Špatně se jim chodí a hrozí, že upadnou.
Lidé s Parkinsonovou chorobou potřebují také rehabilitaci pod odborným dohledem a logopedii. To jim ale léčebny nedovedou vždy poskytnout. To, že následná péče o parkinsoniky není ideální, potvrzuje i Jan Roth z neurologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice. „Je nutné zlepšit následnou péči obecně. Důstojná centra pro následnou péči u nás chybí,“ říká. „V rámci center následné péče by měli fungovat vyškolení odborníci, schopní s lidmi s Parkinsonovou chorobou pracovat. Tak tomu bohužel v současnosti není,“ dodává. Opltová teď chce s prosbou o pomoc v této věci oslovit ministerstva zdravotnictví i práce a sociálních věcí, stejně jako jednotlivá zařízení sociální péče.
