Pokud se začnou postižení o parkovací místa hojně hlásit, může v ulicích nastat velký problém. Již nyní se totiž parkovišť nedostává. Například v historickém centru Brna je z šesti set vyhrazených parkovišť více než čtyřicet procent určeno právě pro konkrétní tělesně postižené. „Pokud přijdou a požádají, nemůžeme odmítnout,“ potvrdil mluvčí radnice městské části Brno-střed Roman Burián.
„O tom, že by v Brně povolení parkovat někdo nedostal, nemám zatím žádnou informaci,“ potvrdil předseda Ligy za práva vozíčkářů Zdeněk Škaroupka.
Příslušný průkaz vlastní na patnáct tisíc lidí
Zákon dává úřadům možnost přidělit vyhrazené parkovací stání, přitom ale nepočítá s tím, jak se zachovat v případě, že vhodné plochy prostě dojdou. V Brně přitom teoreticky má možnost požádat o „své“ parkoviště ne několik set osob jako nyní, ale více než patnáct tisíc lidí. „Odbor sociální péče magistrátu eviduje v současnosti 11 333 držitelů průkazů mimořádných výhod ZTP a 3840 držitelů průkazů ZTP/P,“ upřesnil mluvčí magistrátu Pavel Žára. Legitimaci získají lidé na vozíku, nemohoucí, ale teoreticky ji lékař může doporučit i na zničená záda či jiná méně závažná postižení.
Problémy s přidělováním parkovacích míst připouští i předseda Národní rady osob se zdravotním postižením Václav Krása. Řešili je podle něj už v několika městech.
„Například v Litoměřicích sestavili komisi, která posuzuje, zda žadatel místo skutečně potřebuje,“ dodal. Podle něj totiž nelze právo na místo k odstavení vozu odvíjet jen byrokraticky podle druhu postižení. „Vozíčkář se zdravýma rukama na tom může být lépe než kardiak s výraznějším postižením,“ dodal.
V Brně je jediným omezením zaplacení částky 3500 korun jako příspěvku na označení parkoviště příslušnou dopravní značkou. To je ve srovnání s až padesáti tisíci korunami, které by stála rezervace místa klasickým „komerčním“ způsobem částka téměř zanedbatelná.
Žádost nemusí znít na vůz postiženého Problém je i v tom, že postižený nemusí žádat o parkování pouze pro sebe. Podle Buriána může být povolení vázáno jak na poznávací značku automobilu samotného postiženého, tak jeho rodinného příslušníka či druha žijícího ve společné domácnosti či třeba na souseda v domě, který mu pravidelně pomáhá. Kontrola takového vztahu je velice komplikovaná.
Na druhé straně ani místa s vyznačeným parkováním pro postižené osoby některé „normální“ řidiče neodradí, přestože jim hrozí ztráta řidičského průkazu. „Před budovou, kde sídlíme, máme tři místa. A již několikrát jsme dokonce museli volat policii, aby odtáhla auta, která si tu někdo jiný zaparkoval,“ přiblížila Hana Valová z Ligy za práva vozíčkářů.
