V roce 1998 se jako jedna z malých stran podíleli na úspěchu protimečiarovské koalice, která se pod vedením Mikuláše Dzurindy dostala k moci. Postupem času však zmizeli. Jednak pod tlakem úspěšnějších postkomunistů ze Strany demokratické levice, ale hlavně díky buldozeru jménem Robert Fico. Ten si před pěti lety různými způsoby podmanil celou levici a značku „sociální demokracie“ si přivlastnil a připojil k názvu své populistické strany Směr. Já ani většina slovenských novinářů ten celý název nepíšeme, jednak je to hloupě dlouhé, ale především je to matení čtenářů a voličů. Protože Ficův Směr má se sociální demokracií společného asi tolik jako Mečiarovo Hnutí za demokratické Slovensko s přístavkem Lidová strana.
V Česku a na Slovensku nastala po volbách pozoruhodná disharmonie. Dva vůdci, kteří se k sobě měli jako téměř jednovaječná politická dvojčata, Jiří Paroubek a Robert Fico, se zachovali úplně opačně. Paroubek po „nevýhře“ ČSSD okamžitě odešel, Fico po sice aritmeticky lépe vypadající, ale přesto také „nevýhře“, zůstává pevně v čele své strany.
A zatímco ČSSD se snaží očistit od nánosů populistického a se spoluvládou s komunisty počítajícího Paroubkova dědictví, Směr se vrátil do svých ficovských kolejí z doby opozice před rokem 2006. Jen taktika se změnila, Fico, který jako premiér například zásadně nechodil do politických debat, je dnes v každé druhé. Ale to hlavní, nacionalistickopopulistická nota plná účelových polopravd, zůstala.
Tento „nový starý“ Robert Fico přijel o víkendu do Brna na programovou konferenci české sociální demokracie jako hlavní zahraniční hvězda. A nabádal své hostitele, aby nepanikařili, že nejsou ve vládě, ale pokračovali v dosavadním kurzu. „Nemá žádný smysl naříkat a být smutný z toho, jak dopadli volby,“ nechal se slyšet Fico. „Chci vás povzbudit. Vyhráli jste volby. Máme velký potenciál a další volby budou pro naše politické subjekty jistě úspěšné.“
Ponechme stranou, jak si vysvětlit to, že Fico nazývá stranu „politický subjekt“. A zastavme se u toho, co znamená z pohledu Fica a ČSSD „úspěšné“. Fico aby vládnul, by musel mít absolutní většinu nebo vládnout opět s ultrapravicovou Slovenskou národní stranou. A pokud se ČSSD nezbaví paroubkovskoficovského stínu, zbývá jí jen vláda s KSČM. To je na tak významnou demokratickou stranu dost temná budoucnost. Dokud ale bude naslouchat a hlásit se k Ficovi, jinou budoucnost nemá.
O autorovi| LUBOŠ PALATA Redaktor LN
