Revize přechodů pro chodce v Česku loni odhalila tisíce nedostatků. Ani rok po inspekci se však nic nezměnilo. Místo přechodů máme karikatury a stroje na výrobu nehod, hodnotí jejich úroveň dopravní experti. PRAHA Ostrava, krátce po poledni. Osmasedmdesátiletá žena přechází jednu z nejrušnějších křižovatek městské části Poruba, když ji náhle srazí v levém pruhu jedoucí osobní automobil. Důchodkyně sice vstupovala do vozovky na označeném přechodu, který navíc zajišťuje i semafor, ten však v osudnou chvíli nebyl v provozu. Střet končí tragicky, žena nepřežila.
Nehoda z počátku měsíce je jedním z celé řady důkazů, které dávají za pravdu závěrům obří inspekce z loňského roku. Dopravní inženýři tehdy zmapovali situaci na přechodech pro chodce v celé zemi a došli k alarmujícím výsledkům. Zdejší „zebry“ nevyhovují bezpečnostním předpisům ve více než pěti a půl tisících případů.
Šéf dopravní policie Leoš Tržil reagoval nekompromisně: tisíce přechodů nařídil upravit, pět stovek doporučil úplně zrušit. Jenže úřady mu ukázaly „dlouhý nos“. A tak ani rok od rozsáhlé revize, která nemá za poslední desítky let obdoby, se takřka nic nezměnilo. Dopravní odbory vyhověly námitkám policistů jen u každého pátého přechodu. „To není příliš uspokojivý výsledek,“ uznává Tržil. Obce: Nemáme peníze Zástupci krajů a obcí se však brání. Na to, aby dostály přísným požadavkům dopravních inženýrů, prý nemají dostatek peněz. „Na stavební úpravy u přechodů podle zadání revize nemají obce finanční prostředky,“ namítá například mluvčí karlovarského krajského úřadu Jana Pavlíková.
Nepomohla ani stomilionová injekce, kterou ministerstvo dopravy loni vyčlenilo na obnovu vodorovného značení na silnicích I. třídy. „Šlo to nejvíce do bílých dělicích pruhů a krajnic, přechodů bylo opraveno jen několik,“ přiznává mluvčí resortu Karel Hanzelka. Experti: Nečerpáte dotace Aregionálním politikům se moc nezamlouvá ani představa, že by měli zrušit „zebry“, které než aby ulehčili zdolání silnice, spíše vystavují chodce nebezpečným situacím.
„Stávající přechody plní lepší funkci, než kdyby nebyly žádné. Veřejností není jejich rušení chápáno jako krok ke zvýšení bezpečnosti a plynulosti provozu,“ zní unisono z dopravních odborů Zlínského či Ústeckého kraje.
Taková interpretace však zlobí republikového inženýra Vladimíra Menšíka. „Kategoricky to odmítám. Přechody musí dát lidem jistotu, a ne aby se naopak báli přejít ulici. Než špatný přechod, to raději žádný,“ naléhá Menšík.
A zároveň vrací představitelům krajů a obcí kritická slova. „Vymlouvají se na nedostatek peněz, ale sami nečerpají z dotací na nové přechody,“ zlobí se inženýr.
V přístupu k pěším je Česko dlouhodobě hodnoceno velmi nelichotivě. Už před pěti lety varovali pracovníci státního Centra dopravního výzkumu, že stav tuzemských přechodů je katastrofální.
„Většina okolních států váže zřízení přechodu na splnění přísných pravidel. Z tohoto hlediska je mnoho zdejších přechodů pouhou karikaturou a často jde doslova o stroje na výrobu dopravních nehod,“ nebrali si už tehdy servítky autoři zprávy.
***
Počty nehod
Na zebrách loni
zemřelo 16 lidí
rok mrtví zranění těžce zranění lehce
2005 21 192 651
2006 16 197 639
2007 14 188 748
2008 22 235 727
2009 16 219 734
Inspekce
* Loňská obří inspekce odhalila na tuzemských přechodech pro pěší více než 5500 nedostatků. „Navrhovali jsme zřídit středové ostrůvky, upravit přechody přes čtyřproudové silnice, nasvětlit je,“ vypočítává nejčastější provinění dopravní inženýr Vladimír Menšík. * Jenže doporučení policie zástupci krajů a obcí nevyslyšeli. Rok od závěrů revize došlo k nápravě jen v pětině případů. A zatímco Praha a Středočeský kraj se pyšní téměř sto procenty realizovaných úprav, zbylé kraje se pohybují často jen v jednotkách procent.
V ohrožení
* Chodci jsou v posledních letech na českých silnicích ohroženým druhem. Jen loni jich pod koly aut skončilo 151. Oproti roku 2008 je to ale o 23 mrtvých méně. * Nejvíce českých chodců umírá ve městech a v obcích - v minulém roce jich tu zemřelo 104. Většina z obětí doplatila na takzvané náhlé vstoupení do ulice. Převážně mimo vyznačený přechod.
* Nebezpečí ale panuje i na bílých zebrách. Řidiči totiž mnohdy přednost chodců ignorují nebo jsou při jízdě nepozorní. Děje se to například v situacích, kdy chodec přechází širší čtyřpruhovou komunikaci. Zatímco auto v prvním pruhu před chodcem zastaví, vůz ve vedlejším souběžném pruhu už nikoli a člověka srazí. * Počet sražených chodců na přechodech v posledních pěti letech spíše stagnuje. V průměru na nich umírá zhruba 18 lidí ročně.
* Na bezpečnost českých přechodů se loni zaměřili dopravní experti Evropské unie. Z 31 hodnocených měst se jediný český zástupce - Praha - umístila na nelichotivém 24 místě. Hůř než pražská metropole dopadla města Istanbul, Záhřeb, Ženeva, Lublaň, Bukurešť, Řím a celkově nejhorší Neapol. Naopak nejlépe dopadl nizozemský Rotterdam. Lepší než Praha byla i Bratislava, která se umístila dvanáctá.
* Čeští chodci ale umírají i při cestách po silnicích mezi vesnicemi. Jen v loňském roce zemřelo na vozovkách mimo obec 47 lidí. Ti často doplatí na to, že je řidiči u krajnice prostě nevidí. Otázku viditelnosti chodců už proto několik let řeší ministerstvo dopravy, respektive jeho oddělení BESIP. Čas od času se oživí myšlenka, že by měli chodci povinně nosit reflexní doplňky oděvu. Takové nařízení platí například v Polsku a od začátku letošního roku i na Slovensku.
