Oblíbený a uznávaný režisér přijatelně nezávislých a úspěšných filmů Gus Van Sant opět natáčel ve svém milovaném Portlandu v Oregonu. A znovu zvolil osvědčenou metodu vypravěčského minima, z něhož je schopen vytěžit maximum. To minimum představuje jedna lidská existence – konkrétně šestnáctiletý Alex (Gabe Nevins), jenž žije s rozvedenou matku, chodí na střední školu, má přítelkyni a jezdí na skateboardu.
Právě milovaná „fošna“ se stane jakýmsi mytickým hybatelem děje, protože Alexe zavede do čarovného světa místního skateparku, kterému se přezdívá příznačně Paranoid Park. Srocují se tady všemožné existence a tvoří komunitu, jíž Van Sant jasně přičítá dávku elektrizujícího bohémství. A právě euforická radost ze života zapříčiní, že se Alex oddá jedné z kratochvílí a omylem přitom zabije člověka.
Van Sant hraje již poněkud předvídatelně, ale přesto osobitě hru na schovávanou. Rezignaci na chronologický styl vyprávění umně ospravedlňuje hlavním hrdinou. Čím více se Alex snaží udělat z velblouda komára a zapomenout vše, co se stalo, tím méně je děj pro diváka srozumitelný. Ve chvíli, kdy se chlapec rozhodne ze všeho se vypsat, získává film podobu slohového cvičení šestnáctiletého školáka.
Obě linie popisují jediné: čistou realitu. Ačkoliv se film profiluje jako psychologické drama, psychologie absentuje. Jako dopis, který nemá ani oslovení, ani úvod, ani rozloučení – jen čiré epické vyprávění faktů, ze kterých lze poznat jenom to, jak hluboce pisatelem událost otřásla. A proto vyprávění končí tam, kde začínalo. Jen bylo viníkovi dovoleno se vyzpovídat.
Tato téměř halucinogenní, a přesto dosti civilní zpověď mladého vraha má samozřejmě i společenské kulisy. Van Sant si dal záležet při zobrazování prostředí střední školy, které působí velmi reálně. Postavy „vedlejších“ teenagerů jsou občas příliš stereotypní, přesto nechybí velmi netradiční pojetí takových událostí, jako je například chtěná ztráta nevinnosti. Hlavní role je koncipována nad rámec těch ostatních, ale stojí pevně ukotvena v obvyklých sociálních skupinách. Debutující Gabe Nevins je adekvátním Alexem, režisér mu však skrz kameru poněkud nápadně pomáhá prostřednictvím zpomalených záběrů nebo zvláštních zvukových efektů, které často suplují emoční výlevy. Ty umocňuje ještě poněkud schizofrenní výběr hudby. Režisér a scenárista v jedné osobě se nechal inspirovat stejnojmenným románem Blakea Nelsona, který svou podstatou velmi imponoval jeho zálibě portrétovaní „ztracenosti“ lidských duší. Raskolnikov by však mohl jen kroutit hlavou, nebo jí spíše bušit o zeď, kdyby viděl, jak na první pohled lehce se dá vypořádat s hrdelním zločinem.
Nelze jednoznačně říci, že si Van Sant usnadnil absencí jakékoliv komentující noty práci. Těžko však lze při sledování snímku dojít k jinému závěru, než že smrt člověka je věc strašlivá, i když je zapříčiněna náhodou. Proto je Paranoid Park slabším článkem ve Van Santově filmografii. Místo toho, aby skutečně něco sdělil, se k promluvě jen nadechuje. Nadějně, ale naprázdno.
HODNOCENÍ LN
*****
Paranoid Park
(Paranoid Park)
Francie, USA 2007
Scénář a režie: Gus Van Sant
Kamera: Ch. Doyle, R. Li
Hrají: G. Nevins, D. Liu,
T. Momsenová a další
Distribuce v ČR: AČFK
Premiéra: 11. 12. 2008
