Právě probíhající rušení samostatných výzkumných ústavů a jejich plánované začlenění do fakultních nemocnic, z nichž mají vzniknout nemocnice univerzitní (včetně odvolávání osob, které s tímto řešením z různých důvodů, převážně prakticky odborných, nesouhlasí), je ministerstvem zdravotnictví vysvětlováno - jak také jinak - důvody velmi racionálními, logickými a ušlechtilými. Nastanou hlavně nemalé úspory finanční, financování také nebude dvojkolejné jako nyní a hlavně, důsledněji se propojí výzkum s praxí - a podpora výzkumu je přece jedním z leitmotivů vládního prohlášení kabinetu.
Pominu-li obecnou, ovšem nezanedbatelnou výhradu, že u nás nikdy nic nedopadá tak, jak vládnoucí politikové předpokládají a slibují (například bývalý ministr Šimonovský se dušoval, že dálnice D 47 bude hotova v termínu a nebude stát ani o korunu víc, načež se dokončí o dva roky později a bude stát zatraceně větší balík peněz), mám k navrhovanému řešení celkem pět nemalých výhrad.
Pokračování na straně 10
Dokončení ze strany 1
Výhrada první: jsem na základě celoživotních zkušeností přesvědčen, že nic by se nikdy nemělo rozhodovat od zeleného stolu, ale případné změny by měly vyplynout z praxe, „zevnitř“, nenásilně, plynule a se souhlasem, ba dokonce s aktivní podporou těch, kterých se to týká. Prostě instituce se sloučí pouze tehdy, když se tak jejich zodpovědné orgány dobrovolně rozhodnou na základě nezvratného přesvědčení, že to bude oboustranně výhodné. Vnější motivy a tlaky totiž bývají často velmi neprůhledné, často nepříliš racionální až zcela neracionální a přečasto vedou k jiným než zamýšleným (většinou spíše mizerným) výsledkům.
Druhá výhrada: nikde nevidím skutečně fundovanou ekonomickou a odbornou analýzu, vypracovanou ruku v ruce s těmi, jichž se to týká. Analýzu, která by jednoznačně dokládala, že navrhované řešení má podstatně více kladů než záporů. Na ministerské úředníky a různé „expertní skupiny“, předem zaúkolované dopracovat se k „žádoucímu“ výsledku, po letitých zkušenostech, pochopitelně, pranic nedám.
Třetí výhradou je pak zřejmá „nepravicovost“ navrhovaného řešení, byť jde o ministra pravicové strany a středopravé vlády. Od ministra Občanské demokratické strany bych spíše čekal konzervativní postoj typu „každá změna je změnou k horšímu“, postoj, který se mění jen po zatraceně silných důkazech, že tomu v tom kterém konkrétním případě tak není.
Od ministra ODS bych také mnohem spíše čekal, že se jako lev bude zasazovat o jiné cíle: kupříkladu o privatizaci nebo alespoň odstátnění těchto institucí. Vždyť Hematologický ústav by coby soukromý subjekt jistě velmi dobře prosperoval, odváděl státu daně a na druhé straně by zase mohlo ubýt pár zbytečných úředníků a nákladů na ně. A hlavně: byl by živoucím důkazem, že to funguje!
Čtvrtou výhradou je absolutní nedostatek komunikace s odbornou i laickou veřejností a z toho plynoucí nespokojenost: jasné, stručné, fundované a neprůstřelné zdůvodnění konečného cíle tu prostě chybí. Zřejmě také proto, že konečný cíl současných změn není zcela přesně definován a odborně, a hlavně politicky připraven.
Z toho také zákonitě vyplývá moje pátá a poslední výhrada: nedostatek pádných argumentů a komunikační dovednosti je trvale nahrazován suchou arogancí moci, která nás tak popuzovala v dobách minulých a o které jsem se domníval, že postupně zcela vymizí.
Myslím, že to nejmoudřejší, co by mohl ministr zdravotnictví Julínek učinit, je uznat zbrklost svého jednání a vrátit vše do původního stavu minimálně do doby, než se připraví, prodiskutuje a ke spokojenosti většiny (včetně těch, kterých se to týká) přijme rozhodnutí logicky propojené s jasně definovanými a akceptovanými cíli.
Což se ovšem - viz moje pátá výhrada - bohužel ke škodě všech zřejmě nestane.
***
Nikde nevidím skutečně fundovanou odbornou analýzu, vypracovanou ruku v ruce s těmi, jichž se to týká. Analýzu, která by jednoznačně dokládala, že navrhované řešení má podstatně více kladů než záporů.
Nedostatek pádných argumentů a komunikační dovednosti je trvale nahrazován suchou arogancí moci, která nás tak popuzovala v dobách minulých a o které jsem se domníval, že postupně zcela vymizí
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| Miroslav Macek, publicista a podnikatel, bývalý tajemník ministra zdravotnictví a bývalý místopředseda ODS
O autorovi| MIROSLAV MACEK, publicista a podnikatel
