Je těžké najít něco, co Mike Patton (40) ještě nedělal. Jeho vlastní diskografie zahrnuje desítky alb (mj. s Faith No More, Fantômas, Tomahawk, Mr. Bungle, Peeping Tom...), obrovské množství nosičů nese jeho jméno díky hostování nebo spolupráci (Melvins, John Zorn, John Kaada, Sepultura, Björk a množství dalších). Není žánru, kterého by se Patton ve své tvorbě nedotkl, kromě hudby také hraje, propůjčuje hlasy (postavám ve filmu i videohrách) a aktivně se věnuje vydavatelské činnosti labelu Ipecac, který spoluzakládal v roce 1999.
Soundtrack ke krátkému filmu A Perfect Place byla nová výzva, ale zároveň i něco, s čím už Patton povrchní zkušenosti měl a – soudě podle výsledku – v čem se cítí tzv. jako ryba ve vodě. A Perfect Place je snímek Derricka Scocchery lovící v starém, ale stále atraktivním žánru film noir (typickém pro 40. a 50. léta), ovšem posazený do komediální roviny. Trvá pouhých pětadvacet minut, přičemž samotný soundtrack stopáž o deset minut přesahuje. „Nechal jsem se unést,“ odpovídá Mike Patton na „novou typickou otázku“. Film je distribuován labelem Ipecac společně se soundtrackem jako speciální edice CD/DVD od 11. března.
Dokonalý začátek...
I samotný soundtrack (bez doprovodu filmu) je nosný sám o sobě. Je tradičně „pattonovsky“ zábavný a je stále těžší párat z tohoto všestranného muzikanta nálepku génia. Soundtrack ocení jak úplně nové publikum (protože je až na některé úkroky téměř dokonale poslouchatelný), tak i fanoušci starší tvorby (protože nejednou Patton odkáže na dnes neexistující, ale pořád oblíbený projekt Mr. Bungle, reminiscenci na „jazzovou spolupráci“ s Johnem Zornem, občas dokonce Mondo Cane nebo výjimečně k sólovým deskám, a to zvláště Adult Themes For Voice).
Úvodní Main Title je takřka „bondovsky“ zábavná, v jejích stopách jde najazzlá A Perfect Place, následuje skladba s pravděpodobně největším hitovým potenciálem, A Perfect Twist, kde Mike Patton konečně zpívá (a skvěle!). Se zvukem kultovních bondovek ostatně operuje Patton častěji, ale odkazuje v nich spíš k Bondovi modelu Seana Conneryho než k novodobým snímkům.
Většina skladeb je instrumentálních; spojuje v sobě popové melodie, jazz, ragtime i Pattonovy oblíbené, těžko identifikovatelné, nicméně originální, vkusné a vtipné samply. V půlhodinové stopáži je směstnáno patnáct písní. Soundtrack je vyrovnaný, takže jde lehce spočítat, že nejdelší z nich jen nepatrně přesahuje tři minuty. Tedy žádná ze skladeb, resp. motivů, ani nestihne nudit.
... a dokonalý konec Deska kromě skladeb relativně klasické struktury obsahuje také pár vtípků. Dvojice tracků Car Radio (AM) a Car Radio (FM) jsou krátkými záznamy ladění rádia – dost vtipné a originální, leč „na Pattona“ prakticky úplně normální.
Zajímavě vyzní zklidněná píseň Seriously Disturbed, kterou střídá ragtime balada A Dream Of Roses, jejíž zvuk (včetně šumění a praskání a stylizace hlasu) odkazuje nejdříve na konec 30. let. Při jejím poslechu se Pattonův fanoušek sotva ubrání smíchu.
Za doprovodu klavíru swingující Swinging the Body, „šamanské“ perkuse (které si Patton vypůjčil z nápadů poslední, loňské desky projektu Tomahawk) a varhany (!) Catholic Tribe nebo operní zpěv (!) Il Cupo Dolore – první poslech je skutečně plný překvapení.
Finální A Perfect End uzavírá „noir“ motivem, podobným tomu úvodnímu, celé album. Coby součást filmu působí všechny skladby velmi přirozeně, snímku A Perfect Place je deska šitá doslova na míru – ale i samostatně má obrovský potenciál a schopnost navodit dokonalou atmosféru (např. kombinace smyčců a klavíru má úžasně dramatický efekt).
Je zvláštní, že se Mike Patton při tolika aktivitách dokázal ponořit do projektu A Perfect Place natolik, že vznikla tak originální a zajímavá věc, jež bude nepochybně patřit k tomu nejlepšímu, co hudebník za svou kariéru vytvořil. Je zřejmé, že v žánru noir, ať už jde o film, nebo jeho hudební variace, našel své „dokonalé místo“.
***
HODNOCENÍ LN ***** Mike Patton: A Perfect Place
Ipecac 2008
