Prostě povídky, jak mají být, takové, které krátce potěší i rozesmutní. Autor říká, že na tento žánr ho na sedmdesát let přešla chuť kvůli pohádkám, jež budovatelsky převyprávěl, a tak až nyní ocenil, jak si v něm lze hrát s úchvatnou češtinou.
Lidovky.cz: Jak se cítíš ve svém věku a jak vypadá tvůj den, dodržuješ nějaký pravidelný režim?
Kolem druhé v noci vypínáme kanál Viasat History, v poledne snídáme, pak Jenka televidí a já s lupou zkouším psát, navečer často putujeme do vinárny našeho mládí Orlík, kde pojíme s přáteli, a končíme u všech možných TV zpráv, neboť dobrých filmů ubylo.
Lidovky.cz: Jaký je tvůj názor na stáří, má i nějaká pozitiva?
Je to tvrdá práce a pozitiv málo, když po druhé světové válce je mi dopřáno zažívat generálku na třetí.
Lidovky.cz: Proč ses pustil do povídek? Oprav mě, jestli se mýlím, ale není to žánr, kterému by ses zvlášť věnoval, kromě povídek – pohádek z roku 1950, jež jsi převyprávěl podle budovatelského ducha…
