Gross? Typický český politik. Řekne cokoli
Nejhorší je, že se kolem radaru rozpoutalo takové politické peklo. To si myslí jeden z našich bývalých premiérů. Proč si vlastně naši politici tolik stěžují na politizaci? Vypadá to, jako by politika byla něco jako válka nebo živelní pohroma, jíž oni mají předcházet -hasiči taky netouží po tom, aby co nejvíc hořelo.
Jenže politika by neměla být jako válka. Všimněme si, kde se politické peklo nerozpoutává: v Rusku. Politika je tam jednotná a peklo nepolitické. Kolem invaze do Gruzie panuje politická jednota, a to velmi akceschopná. Zatímco u nás se kolem volby prezidenta rozpoutává jedno velké politické peklo a malá pekla v jednotlivých stranách zároveň, ruské prezidentské volby byly zvládnuté s choreografickým perfekcionismem zahajovacího ceremoniálu pekingské olympiády. A o něm řekl jeho režisér Čang I-mou, že jen v Severní Koreji by to zvládli líp.
Kde tedy bere politizace své špatné jméno? Stačí se podívat, jak k ní přistupovali někteří bývalí premiéři. Třeba zrovna ten citovaný proslul sloganem „Myslíme to upřímně“. To je tak nekonkrétní, že si to lze vyložit jenom tak, že upřímně myslí celou svou účast v politice. Že lidi nevodí za nos, že vše, co dělá, dělá s jejich zájmy na srdci. Právě tohle lidé politikům nevěří. Podezírají je, že řeknou cokoli, o čem si myslí, že se lidem bude líbit, že levice versus pravice je pro ně jen otázkou momentální kariérní perspektivy a že v politice jsou jen od toho, aby tam nasbírali kontakty, které pak zúročí v byznysu. A když ta chvíle přeskočit přijde, tak jim jejich někdejší voliči nebudou stát ani za to, aby na ně upřímně udělali dlouhý nos.
Stanislav Gross už to dnes nemusí myslet upřímně, takže klidně může upřímně říct, že o radaru jednala už jeho vláda a nebyla proti. Taky Jiří Paroubek zpočátku chápal výhody radaru, pak se ale podíval do zrcadla upřímnosti a uviděl v něm, že radar odmítal vlastně od samého počátku, ale zavětřil, že upřímnost velí postavit se proti radaru, a to i se zpětnou platností.
Pak není těžké Grossovi věřit, že zná spoustu boháčů, kteří jsou sociálními demokraty tělem i duší. Je to snadné, když myslíte upřímně všechno a nic.
Čtěte „Radar bychom...“ na str. 11
