Minulý týden jsem si do diáře zapisoval termíny práce, která mě čeká v září. V tu chvíli jsem si uvědomil, že léto je skoro za mnou a kromě pravidelných sezení u své thajské masérky jsem neměl žádnou opravdovou dovolenou. To si žádá radikální řešení!
Hned druhý den jsem začal brouzdat po internetu a hledat vhodnou destinaci, která by mě uspokojila, což není nikterak jednoduché. Dodnes totiž s hrůzou v očích vzpomínám na strastiplné cesty, které jsme s rodiči každoročně podnikali do severoitalského Bibione, kde jsme po večerech pojídali ohřívaný lunchmeat s tvrdnoucím chlebem. Už tenkrát jsem si v designově odporné rozvrzané posteli přísahal, že až budu dospělý, budu jezdit jen na ta nejkrásnější místa s úžasným jídlem a hlavně – s bílými froté župany.
Letní radovánky s Luďkem Sobotou Jak jsem se prokousával širokou nabídkou zájezdů last minute, narazil jsem na opravdovou kuriozitu – dovolenou s Evou a Vaškem na Krétě. To, že jsme si jejich píseň „Cappucino“ pouštěli v redakci po depresivních poradách, není zdaleka tak strašné jako vědomí, že někdo s nimi může dobrovolně trávit dovolenou, a ještě za to platit.
Eva a Vašek jsou však jen špičkou ledovce. Podle nabídek českých cestovních kanceláří si můžete vyrazit na dovolenou s Luďkem Sobotou, Jiřím Krampolem, Marcelou Holanovou, Bohušem Matušem, nebo dokonce s Maxim Turbulenc – což především při leteckých zájezdech nepovažuji za dobrý nápad. Největším šokem pro mě však byla dovolená s Radimem Uzlem. Trávit dovolenou se sexuologem a deseti páry, které se snaží ze svého vyhaslého sexuálního života vykřesat za dohledu odborníka alespoň jedinou jiskřičku, mi připadá až zvrhlé. To že má být dovolená? Velbloudi? Děkuji, nechci Zavolal jsem své dobré kamarádce Olině. Vždy měla talent vybrat tu nejmódnější a nejstylovější dovolenou, jaká je v dané době na trhu. Těšil jsem se na kurzy salsy na Kubě, nákupy v Dubaji nebo masáže v Thajsku, ale Olga mě naprosto odzbrojila. Na schůzku přišla ze svého sedmého očkování, které je prý bezpodmínečně potřeba k tomu, aby svou dovolenou přežila ve zdraví. Jede prý se svým přítelem do Keni sledovat chování divokých opic. Krve by se ve mně nedořezal! Protože jsem však Olině v otázce dovolených vždy důvěřoval, rozhodl jsem se vyčkat na její zkušenost. Sledovat opice dalekohledem od hotelového bazénu na pobřeží Indického oceánu by nemuselo být zas až tak strašné.
Olga mě však ubezpečila, že pokud by mě pozorování opic nebavilo, americká cestovní kancelář, se kterou cestovala, nabízí i možnost vydat se na měsíční putování s karavanou velbloudů, která hledá v poušti prameny s vodou. Stravu tam namísto šéfkuchařů vaří velbloudář, místo klimatizovaného apartmánu vás čeká sympatický vojenský stan a osvěžující sprchu si možná dopřejete, až najdete pramen.
Než absolvovat něco takového, raději pojedu na týdenní zájezd spojený s lekcemi aerobiku, což by mohlo být alespoň vtipné a na konci každé hodiny by mě čekala osvěžující sprcha. Pak jsem si však vzpomněl na svůj nejšílenější prodloužený víkend v životě, kdy jsem ve skupině asi sta lidí cvičil na tenisových kurtech kdesi na Plzeňsku pod vedením německého lektora, což muselo babičkám, které nás pozorovaly skrze plot, připadat jako novodobý výcvik Hitlerjugend. Nehodlal jsem se ale jen tak smířit s porážkou a s hrozivou vidinou rodinné dovolené v Bibione jsem opět rozhodil sítě na internetu. Když mi Google našel resort Bvlgari na indonéském ostrově Bali, málem jsem se zbláznil radostí. Miniaturní domečky s vlastním bazénem, designovými doplňky, starožitným nábytkem a výhledem na oceán, každý vybavený elektronikou Bang&Olufsen, vypadaly pohádkově.
Ačkoliv jsem tušil, že dovolená zde nebude nejlevnější, okamžitě jsem klikl na „Rezervovat“. Částka, která se objevila na monitoru, mi přišla za sedmidenní pobyt pro dva vcelku adekvátní. Když jsem se však na monitor zadíval detailněji, do očí se mi vehnaly slzy. 2600 USD nebyla cena za týden, ale za noc, a to prosím bez letenky! Vidina dokonalé dovolené se rozplynula někde nad Indickým oceánem a mně nezbylo nic jiného než vyčkat, s jakým rozsudkem přijede má kamarádka z Keni.
Olgu jsem viděl už o týden později. Byla jiná. Její vždy dokonalou pleť pokrývalo množství pupínků, pod slunečními brýlemi skrývala obrovské kruhy z únavy a zdaleka z ní nevyzařoval takový optimismus a pohoda, jako když před týdnem odjížděla. Když mi stroze sdělila, že dovolená byla „hezká“, usoudil jsem, že nic horšího v životě nezažila. Indický oceán viděla jen jednou – když se v něm kvůli obrovským vlnám nemohla koupat. Spala pod moskytiérou a ve skupině ostatních „vědeckých pracovníků“ si nedopřála ani snídani formou švédských stolů, natož romantické večery při svíčkách.
Dovolená se začala zdát nedostupná jako vodní pramen v poušti. Vzdal jsem se všech myšlenek na úžasné zážitky a rozhodl jsem se vyrazit na dovolenou, která se nebude nijak vymykat, bude splňovat všechny evropské standardy bydlení a hlavně – nepřijdu o svůj bílý froté župan, který mě bude provázet cestou z klimatizovaného pokoje k obrovskému bazénu s mým soukromým lehátkem a barmanem připravujícím skvělé mojito.
Rozhodl jsem se tedy pro Egypt a ještě ten den jsem o svém rozhodnutí vyprávěl kamarádovi. Ten mi však sdělil naprosto otřesnou skutečnost – vloni byl v Egyptě v pětihvězdičkovém hotelu a po pokoji mu přebíhali švábi! Jeden den s těmito broučky by pro mě byl snad ještě horší zážitek než měsíc strávený s Evou a Vaškem na opičí farmě, a proto ani Egypt nebude tím pravým místem!
Není nad meruňkové knedlíky Celý zoufalý jsem o volném víkendu vyrazil na chalupu. Se smutkem v očích jsem pozdravil všechny členy rodiny včetně extrémně pelichajícího psa Matěje, který mé strohé černé oblečení okamžitě obohatil dávkou své trendy bílé letní srsti, když mi babička najednou slavnostně přinesla talíř s domácími meruňkovými knedlíky.
V tu chvíli jsem si uvědomil, že není nad babiččinu kuchyni, němého psího přítele a rodinku, která s vámi v sedm ráno vyrazí do lesa na houby, aniž by si účtovala tučné spropitné za nezvykle brzký budíček. K nafukovacímu bazénku na zahradu člověk dojde i bez froté županu a jediná práce, která zde hrozí, je otočit se při opalování na druhý bok.
No uznejte, není to ideální řešení?
