Češi si, na rozdíl od západních sousedů, častěji a důkladněji pojišťují majetek než život. Podle údajů České asociace pojišťoven tvoří životní pojištění jen necelých 45 procent trhu. Zbylých 55 procent pak představuje neživotní pojištění, jako je pojištění majetku či třeba motorových vozidel. Není to tím, že bychom si vážili života méně než Němci nebo Francouzi, ale spíše vývojem společnosti a ekonomiky v druhé polovině minulého století.
Češi jsou zvyklí si více pojišťovat majetek ze dvou důvodů. Než si mohli něco pořídit, museli na to poměrně dlouho šetřit. Ke svým věcem se pak každý choval mnohem opatrněji, více si jich vážil. Proto bylo přirozené dobře si majetek pojistit. V západní Evropě lidé přistupují k majetku jinak, protože auto nebo vybavení domácnosti nebylo nedostatkovým a finančně nedostupným zbožím.
Naproti tomu životní pojištění má u nás menší tradici, protože lidé byli zvyklí, že se o ně vždy postará stát. Nebyla v nich od narození pěstována osobní zodpovědnost za vlastní budoucnost. První dávku, porodné, dostali již při příchodu na svět. Mezi penzí a běžnou mzdou nebyly významné rozdíly, takže k penzijnímu připojištění nebyl žádný důvod. A situace se bohužel mění jen pomalu. U životního pojištění si lidé zatím většinou sjednávají jen nižší pojistné částky – průměrně 130 až 150 tisíc korun, doporučuje se přitom 2- až 3násobek ročního platu. Vezmeme-li tedy v úvahu průměrnou mzdu, pojistné částky pro případ úmrtí živitele rodiny by měly být ideálně nastaveny až na 600 tisíc korun.
Důvodem nízkých pojistných částek je, že si lidé umí jen obtížně představit, co se stane, když rodině vypadne jeden příjem. Když se třeba zraní, zůstanou upoutáni na invalidní vozík nebo zemře hlavní živitel rodiny a druhý partner musí najednou uživit celou rodinu.
K tomu, aby si Češi více spořili na stáří sami, zatím chybí druhý pilíř penzijní reformy. Na západě je situace jiná, tam jsou lidé zvyklí více spořit na důchod i na pokrytí nepříznivých životních událostí. Nečekají, že jim veškeré náklady na živobytí zaplatí stát. Odborníci v 90. letech očekávali, že se situace bude vyvíjet jinak, že západní Evropu v tomto ohledu doženeme rychleji. Skutečnost je však taková, že lidé životní pojištění a jeho význam objevují, ale stále ještě nedoceňují. Média, politici, poradenské a finanční instituce – ti všichni mohou sehrát velkou roli v tom, aby se lidé naučili žít s myšlenkou, že stát pomůže, ale až když je skutečně nejhůř. A to ještě za předpokladu, že na to státní pokladna bude mít.
***
Životní pojištění má u nás menší tradici, protože lidé byli zvyklí, že se o ně postará stát. Nebyla v nich pěstována zodpovědnost za vlastní budoucnost. První dávku, porodné, dostali už při narození.
O autorovi| MILAN NOVOTNÝ Česká pojišťovna
