Permanentní revoluce

Obrátil se na mě podplukovník ze Služby kriminální policie a vyšetřování v Brně a požádal o pomoc. Když mi řekl, s čím, nevěřil jsem vlastním uším. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu začal znovu vyšetřovat činnost dělnické prokurátorky Ludmily Brožové-Polednové. Prý na ni přišlo nové trestní oznámení, které se týká jejího účinkování v kauzách „Vetejška a spol.“ a „Machalka a spol.“, tedy dvou politických procesech, které proběhly ještě před monstrprocesem s Miladou Horákovou.

„Pokyn“ požádat mě o pomoc dostal podplukovník od dozorového státního zástupce. Pro potřeby šetření si také „vyžádal“ v nakladatelství mou knihu o Ludmile Brožové. Doporučil bych mu, aby ji začal číst od strany 199, kde se popisuje v mnoha ohledech kuriózní šetření, které ÚDV prováděl od roku 2005. Jeho předchůdce třeba rok a půl hledal po všech archivech proti Ludmile Brožové nějaký důkaz, až objevil dokument, který o deset let dříve publikoval v plném znění Karel Kaplan v základní monografii o procesu s Miladou Horákovou.

Bude Ludmila Brožová-Polednová, která dostala loni v prosinci v den svých 89. narozenin od prezidenta milost, znovu souzena? Považuji to za vyloučené. Jednak v době od prvního šetření uplynula promlčecí lhůta, jednak žádný dokument, který by mohl sloužit jako důkaz o tom, že v případě odbojové skupiny z Dolních Bojanovic či řádových kněží věděla prokurátorka, že tresty jsou předem dojednané mimosoudními orgány, neexistuje. Doufám jen, že vyšetřující policista to pochopí dříve než za půldruhého roku.

Historické chyby netouží právní cestou napravovat jen policie, ale také vláda. Koalice připravuje zákon, kterým bude odebrána bývalým komunistickým funkcionářům a pracovníkům Státní bezpečnosti část penze. Získané prostředky by měly sloužit naopak ke zvýšení důchodů bývalých politických vězňů.

Úžasná myšlenka! Koho by nerozčilovalo, že funkcionáři diktatury a příslušníci její politické policie pobírají mnohem vyšší důchody než jejich oběti? Mě to vytáčí již dvacet let. Od roku 1989 ovšem nežijeme v permanentní revoluci. Je naprosto evidentní, že podobný zákon je neslučitelný s právním státem a nemá šanci projít přes Ústavní soud.

V roce 1989 jsme slavnostně vyhlásili, že nejsme jako oni, a poraženým jsme umožnili se integrovat do demokratické kapitalistické společnosti. Dnes bychom chtěli, aby nějaký bývalý komunistický funkcionář, který mezitím třeba dvacet let podnikal, odevzdal část důchodu? To se dalo vymoci nějakým revolučním právem v roce 1990 nebo 1991, ale ne jednadvacet let po převratu, který úzkostlivě ctil všechny zákony předchozího systému.

Nic nám nebrání zvýhodnit nějak ty, kteří za minulého režimu z politických důvodů trpěli. To lze ale provést jen tak, že to zaplatíme všichni.

O autorovi| PETR ZÍDEK, redaktor LN

Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.