PRAHA U příležitosti stošestnáctého výročí narození významného českého žurnalisty a spisovatele Ferdinanda Peroutky se včera v Panteonu Národního muzea v Praze udílela novinářská cena nesoucí jeho jméno. Oproti minulým ročníkům poněkud nezvykle putovala letos všechna tři ocenění do rukou žurnalistů-pamětníků, jejichž věk již přesáhl osmdesátku.
„Všichni tři laureáti ještě zažili svobodné Československo. Příkladem nám tedy jdou tři různé osobnosti bojující třemi různými způsoby proti totalitárním režimům,“ uvedl slavnostní předávání předseda Sdružení Ferdinanda Peroutky Pavel Pecháček. „Žijí ve stejné době, každý jinak, ale se stejným a vskutku peroutkovským zaměřením,“ dodal na vysvětlenou.
Památeční desku z taveného křišťálu jako první převzal nejstarší z oceněných - sedmaosmdesátiletý Zdeněk Slouka, který v poválečných letech 1945-1948 působil jako editor Lidových novin. Poté odešel do exilu. Nejprve se přes Vídeň dostal do Austrálie, později působil v Německu a ve Spojených státech. Zde vystudoval politologii a stal se redaktorem československého oddělení Rádia Svobodná Evropa, kde tou dobou působil i Ferdinand Peroutka. „Jestli se někdo zasloužil o to, co a jak píšu, pak je to Ferdinand Peroutka,“ uvedl s díky Slouka, který dnes žije v Praze a v roce 2009 publikoval své životní vzpomínky v knize Jdi po skryté stopě.
Podle věku byl druhým laureátem v pořadí jmenován pětaosmdesátiletý Vítězslav Houška, který se v minulosti proslavil komentováním sportovních událostí a zejména pak články a publikacemi věnovanými šachu. Také on za cenu poděkoval především památce jejího inspirátora. „Po válce bylo v módě vyznávat různé osobnosti jako například nesmrtelného Stalina. A já jsem začal vyznávat osobnost Ferdinanda Peroutky - sháněl jsem jeho knihy, vystřihoval si jeho úvodníky z Lidovek. Považoval jsem ho za mistra žurnalistické polemiky,“ uvedl Houška.
A jako poslední převzal ocenění pro nejlepší české novináře nejmladší z trojice laureátů - čtyřiaosmdesátiletý Ludvík Vaculík. Známý autor protirežimní petice Dva tisíce slov z roku 1968, jehož zakázané prozaické práce vycházely buď tajně, anebo v zahraničních nakladatelstvích, při přebírání ceny vzpomenul své první „setkání“ s Ferdinandem Peroutkou. „Kdysi jsem jako člen strany souhlasil s myšlenkami Gustava Bareše, s ideou lepšího světa a sociální spravedlnosti, ale Peroutka se mně do toho pořád navrtával. Když potom nakladatelství Svoboda vydalo jejich polemiku a já viděl, že obsahuje jediný Peroutkův článek a celý zbytek je věnován Barešovi, poznal jsem, který z nich má pravdu,“ svěřil se autor, který dodnes publikuje - pravidelně také v Lidových novinách.
Rozhovor s oceněným Ludvíkem Vaculíkem a dalšími laureáty čtěte v příloze ORIENTACE. JIŽ ZÍTRA
