V pondělí mluvčí Hradu Jiří Ovčáček sice přiznal, že ani po padesáti dnech Peroutkův článek Hitler je gentleman nenašel, upozornil však, že objevil novinářův text zabývající se tématikou Třetí říše, který byl pečlivě osekán cenzorem.
Jestli se jedná o hledaný článek, nechtěl spekulovat. Svůj objev nicméně považoval za velmi zajímavý a hodný prozkoumání. „Vzhledem k tomu, že nyní nemám k dispozici původní, necenzurovanou verzi článku, nemohu věc hodnotit (jestli se jedná o článek Hitler je gentleman poz. red.). Určitě ale hodlám zjišťovat, zda je tato původní verze k dispozici,“ řekl serveru Lidovky.cz.
Pátrání po Peroutkově textu, den 50. Je to vážná věc, ne počítání oveček, tvrdí Ovčáček |
Hradní úředníci dostali od prezidenta úkol najít text s názvem „Hitler je gentleman“, z něhož Miloš Zeman citoval a dokazoval morální selhání známého novináře Ferdinanda Peroutky. Podle historiků ale Peroutka žádný takový text nenapsal, nestvořil ani další, jehož část mu prezident Zeman připsal.
A podle sdružení Ferdinanda Peroutky brouzdá nyní opět na vlnách omylu i hradní mluvčí Ovčáček, o Hradem hledaný text se prý jednat nemůže. „Věta Hitler je gentleman v něm není. Stejně tak v pasážích, které zůstaly, není stopy po fascinaci nacismem, ale naopak,“ myslí si peroutkovec Martin Groman.
Neexistující původní verze
Dokonce i Ovčáčkovo hledání necenzurované verze bude podle něj neúspěšné. „Tu verzi najít nelze, pokud by se nenašel buď Peroutkův rukopis, redakční archiv či první obtah časopisu, který odešel na cenzuru. Ve vydaných výtiscích už musel být text cenzurovaný v celém nákladu,“ tvrdí Groman. „Redakční archiv Přítomnosti se nezachoval, stejně jako Peroutkův archiv, který zmizel v propadlišti dějin, pokud jej kdy Peroutka vůbec tvořil,“ dodává.
Cenzurovaný článek Ferdinanda Peroutky v Přítomnosti ze dne 16. března 1938.
Necenzurovanou verzi nemohl vidět ani prezident Miloš Zeman. „Text byl zabaven v roce 1938, Miloš Zeman tedy nemohl po roce 1969, kdy se měl Přítomnostmi zabývat, vidět nic víc než výtisk, jak jej tady vidíme my,“ je přesvědčen Groman.
Mluvčí Hradu server Lidovky.cz v otázkách hledání Peroutkova textu pouze odkázal na své úterní vystoupení v pořadu České televize Hyde Park. V něm řekl, že výsledek svého bádání oznámí nejpozději do června.
Pasáž „Hitler je gentleman“ by nezmizela
A proč vůbec k zásahu cenzora v Peroutkově textu došlo? „Je pravděpodobné, že Peroutka v textu například hovořil o naší armádě v situaci, kdy byla v pohotovosti kvůli anschlussu Rakouska,“ spekuluje Groman. „V dané situaci to cenzor mohl vyhodnotil jako ohrožení republiky a pasáže textu zabavil. Byla to v dané době dost běžná praxe,“ vysvětluje.
Výroky oslavující Adolfa Hitlera nebo nacismus by podle Gromana v Přítomnosti zůstala netknuta. „Na ty se dané zákony nevztahovaly, pouze by odhalily autora jako stoupence těchto myšlenek. Před takovým odhalením cenzura autory skutečně nechránila. To by v roce 1938 nevycházela velká část katolického, agrárního nebo sudetoněmeckého tisku, což se nedělo,“ upozorňuje Groman.
Spor mezi Hradem a odbornou veřejností, která tvrdí, že takový článek Peroutka nikdy nenapsal a není možné jej najít, začal na konci ledna. „Jeden z největších českých novinářů Ferdinand Peroutka uveřejnil v prestižním časopise Přítomnost článek s titulkem ,Hitler je gentleman‘,“ pronesl tehdy Zeman před zahraničním publikem na pražském fóru k holokaustu. Chtěl tím poukázat na údajnou fascinaci intelektuálů zrůdným učením.
Pomalý Ovčáček
Proti tomuto Zemanovu výroku se ostře postavilo Sdružení Ferdinanda Peroutky. Článek nenašel ani vydavatel Přítomnosti Martin Jan Stránský či projekt Demagog.cz. „Demagog.cz prošel online archiv časopisu Přítomnost za roky 1930-1939 a zmíněný text v tomto časopise nevyšel - od Peroutky ani od jiného autora,“ uvedl vedoucí serveru Jan Tvrdoň. Všem hledačům, kromě Ovčáčka, trvalo navíc projít Peroutkovy texty v Přítomnosti jen pár hodin.
Pořad Newsroom na ČT24 upozornil, že podle elektronického vyhledávače Národní knihovny Kramerius článek Hitler je gentleman existuje, ale autorem je geolog Walker Bergman. Text také nebyl publikován v Přítomnosti, ale vyšel 23. září 1942 v časopise Svět.
