Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Pět minut po půlnoci v TV akváriu

Česko

TELEVIZNÍ TÝDEN

Jsem prostý člověk, zvířátka mám rád - svěřil se Pavel Zuna v úterý večer v baru Krásný ztráty na ČT 2 Michalu Prokopovi. Děkujeme za upřímnost, konečně víme, jak lze projít zpravodajstvím všech tří největších televizních stanic a zůstat sám sebou. Ačkoli bylo vidět, že zvířátka ze závěru nováckých zpráv se Zunovi vryla do srdce hlouběji než slečny z jeho aktuálního pořadu Ber nebo neber na Primě.

Jeho profesní kolegyně Iveta Toušlová zase Prokopovi odhalila, že „se našla, když v Německu točila pivo“. Přiznala také, že je „neukotvená žena“ a že se v pozici „polštářového pudla“ necítila tak úplně využitá, což ji přimělo vyrukovat s vlastními projekty: Toulavá kamera a 13. komnata. Za ten první děkujeme, za ten druhý „děkujem pěkně“.

Přestože si oba „zprávaři“ uznale poplácávali po zádech, jak jsou dobří, a připustili, že by to „televizní akvárium“ opouštěli jen neradi, nebylo to trapné. Oč sympatičtější ale bylo o něco později na ČT 1 vyprávění herce Lubomíra Lipského, který Karlu Šípovi ve Všechnopárty líčil, jak pořizoval přírůstky do své úctyhodné sbírky autogramů osobností.

Následoval další díl z cyklu Příběhy slavných, který je nesrovnatelně vydařenější než tematicky příbuzná 13. komnata. Tentokrát se vzpomínalo na Rudolfa Cortése a stálo to za to, tahle „zapomenutá hvězda“ si podobný pořad zasluhovala už dávno.

České televizi se daří držet na slušné úrovni filmovou dramaturgii, včera byly na ČT 2 k vidění Běsi v adaptaci Andrzeje Wajdy a po hudebním intermezzu přišel snímek 2046 Kar-Wai Wonga. Na ten ČT lákala v upoutávce slovy „už pět minut po půlnoci“ a „nejlepší film roku 2005“. „Už“ je stejně relativní pojem jako „nejlepší film“.

Dávat po půlnoci dvouhodinový snímek, který od diváka žádá jistou neopotřebovanost smyslů, je tak trochu házení perel sviním. Když už je ta perla házena s tím, že je to „nejlepší film“, ptám se, kdo to tvrdí? Kar-Wai Wongův snímek sice patří k tomu lepšímu, co v kinematografii před dvěma lety vzniklo, ale pokud chci tvrdit, že je nejlepší, musím se pod to podepsat. Paní Vonásková z Kardašovy Řečice bude mít o „nejlepším filmu“ jistě docela jinou představu než ten, kdo sepisuje nepřiměřeně přemoudřelé upoutávky pro filmové kluby na ČT 2. Někdy je sympatičtější novácky přímočaré: „Megafilm na sobotní večer!“.

Autor: