Pétépáci dostanou odškodné. Ale vyřizují ho úředníci, pochybuje Stránský

Lidovky.cz: Jak dlouho jste působil u pomocných technických praporů, takzvaných pétépáků?

Narukoval jsem v srpnu 1952 a byl jsem u nich až do ledna 1953, než mě zatkli, falešně obvinili a na osm let odsoudili za velezradu.

Lidovky.cz: Jak na období strávené u PTP vzpomínáte?

Věděl jsem, že mi nic jiného nezbývá, že tam musím. Dostal jsem se ale do dobré party, v tomhle jsem měl kliku. Chvíli jsme strávili na přijímači v Mimoni a potom nás jako samostatnou jednotku odvezli do Janovic nad Úhlavou. Budovali jsme kasárna pro kombinovanou divizi – pro tanky, letadla a všechno možné. Byl to naprostý nesmysl, protože to bylo podle sovětského vzoru. Já jsem na tom byl ale celkem dobře, protože jsem jako jeden z mála disponoval řidičákem na náklaďák. Takže jsem prostě jezdil náklaďákem.

Lidovky.cz: Co říkáte na to, že vláda 25 let po pádu komunistického režimu schválila možnost odškodnění pro bývalé příslušníky praporů?

Je to docela legrace. Drtivá většina bývalých pétépáků už zemřela, dneska je jich ubohé procento. Myslím si o tom samozřejmě svoje, ale takhle je to vždycky, jakmile něco dostanou do rukou úředníci. Vezměte si, že například Milušce Havlůjové, jedné z nejstatečnějších žen, která se postavila komunistickému režimu, neuznali odškodné za třetí odboj proto, že nebyla dostatečně ilegální. Ze stejného důvodu ho nedostal ani bývalý hokejista a politický vězeň Gusta Bubník. Ostatně hned po sedmnáctém listopadu odstartoval celý systém odškodného zajímavým způsobem – nejdřív byli odškodněni bývalí vyhození estébáci, teprve potom muklové (tzv. muž určený k likvidaci, jak se říkalo uvězněným politickým vězňům pozn. red.).

Lidovky.cz: Budete vy sám o odškodnění žádat?

Pokud po mně nebudou chtít moc velké papíry... Poté, co mě zatkli, mi totiž estébáci vybrakovali celý dům, dodneška nemám vůbec žádné dokumenty. A obzvlášť za bolševiků jsem neměl chuť usilovat o to, aby mi někdo něco vracel. O odškodné asi zažádám, napíšu jim a uvidím, jestli mi něco dají, nebo ne.

Lidovky.cz: Dostal jste alespoň vy odškodné za třetí odboj?

Za třetí odboj ne, je fakt, že mě sice nějací úředníci ministerstva obrany oslovili, řekl jsem jim ale: „Děkuji, nechci, protože jsem seděl za něco, co jsem vůbec neprovedl.“ Za to, že jsem přes deset let seděl, jsem ale odškodnění jednou za čas dostával. Postupně nás politické vězně odškodňovali všechny. Na konci devadesátých let jsem obdržel najednou i dvě stě tisíc. A taky se nám to projevuje na vyšší penzi.