Zemřel Zdeněk Sternberg, potomek hraběcího rodu a vlastník hradu v Českém Šternberku. Bylo mu 97 let |
Když si rozbalil dopis, těžko mohl tušit, jestli jde o vážně míněnou prosbu, anebo provokaci komunistického režimu. Přesto se vydal na místo určení. Nakonec se z drobné zápletky vyklubala žádost arcibiskupa Josefa Berana o pomoc. Na mladého šlechtice a potomka rodu Sternbergů se obrátil vysoký církevní hodnostář s prosbou o převezení depeše na přísně střeženou hranici s Německem. Tam si ji měla vyzvednout domluvená spojka. Po únorovém převratu v roce 1948 v Československu rychle nastupoval režim stalinské diktatury, jenž podobné pokusy tvrdě trestal.
Zpráva pro Vatikán
„Pan arcibiskup Beran byl držen v Arcibiskupském paláci, který nesměl opustit. Byl izolovaný a neměl styk s okolím. Chtěl poslat zprávu Svatému stolci o situaci církve v Československu, a jestli prý jsem ochoten poselství bezpečně doručit za hranice, aby se dostalo na místo určení. Souhlasil jsem a setkal se s Mons. Vladykou v kostele sv. Ignáce na Karlově náměstí. Za pár dní mi předali větší žlutou zapečetěnou obálku ukrývající zprávu pro Vatikán,“ popsal Zdeněk Sternberg po letech. A tím příběh neskončil. Za napínavých okolností se skutečně zpráva o stavu církve dostala až za hranice nedaleko Tachova.
„Z druhé strany přišli dva převaděči a já se s nimi vypravil lesem k hranicím. Ukázali mi mezník, kde končí Československo, a nechali mě čekat, zatímco zašli na druhou stranu. Po čase se vrátili s mužem v civilu. Byl to kněz z nedalekého bavorského kláštera. Už dopředu bylo domluvené, že ode mě obálku od arcibiskupa Berana převezme. Pak jsme se rozloučili a tím byl můj úkol splněn,“ vzpomínal nejstarší z devíti dětí Jiřího hraběte ze Sternbergu a Kunhuty hraběnky Mensdorff-Pouilly, jejichž rodina vlastnila hrad Český Šternberk od 13. století.
  |
Mladý Sternberg pomáhal i v organizaci přechodu hranic příslušníkům šlechty, na které mířily komunistické represe. Jeho vlastní rodině byl majetek zkonfiskován a jeho otec a bývalý hradní pán na hradě dožil jako kastelán. Sám Zdeněk byl kvůli „nevhodnému“ původu vyhozen ze studia pražských práv.
Po základním vojenském výcviku u dělostřeleckého pluku v Litoměřicích byl přeřazen k Pomocnému technickému praporu neboli pétépákům či černým baronům. Pět let pracoval jako horník na dole Prezident Gottwald v Hrdlovce u Duchcova a později na velkodole Čs. armády v Karviné. Následně se roky živil jako kulisák a zástupce jevištního mistra v Hudebním divadle v Karlíně. Šlo zřejmě o nejtěžší etapu v životě muže, jehož plné šlechtické jméno zní Zdeněk Filip Maria Emanuel Jiří Ignatius Sternberg.
Emigrace a návrat
‚Majitel hradu je taková atrakce, nevím proč.‘ Šlechtic z Českého Šternberku vypráví, co se dělo po revoluci |
Po okupaci sovětských vojsk v roce 1968 se definitivně odhodlal opustit zemi a emigrovat do Rakouska. Utekl i s manželkou Alžbětou, rozenou Hrubou z Gelenj a synem Filipem. Postupně se vypracoval až na muže číslo dvě rozsáhlého potravinářského koncernu.
Po sametové revoluci se vrátil zpět do Československa. Už jako důchodce restituoval rodový majetek včetně hradu Český Šternberk. Tři desítky let ho opravoval. V roce 2005 ho prezident Václav Klaus vyznamenal medailí Za zásluhy II. stupně.
V jednom z rozhovorů Sternberg popsal, jak o zděděném majetku po předcích přemýšlí: „Chtěl bych, aby naše lesy krásně rostly a zemědělství fungovalo. Hlavně si však přeji, abych nebyl spokojen jenom já, ale i lidé, kteří jsou se vším tímhle bezprostředně spojeni.“
A to se mu minimálně z části podařilo. Včera po jeho skonu popsala nezapomenutelnou postavu obce a kraje i starostka Českého Šternberka Iveta Bártová (nez.)
„Byl hodný, pomáhal lidem. Když se na něj obrátili s jakýmkoliv problémem, snažil se pomoci a vycházel jim vstříc,“ uvedla starostka. Účastnila se mimo jiné prohlídky hradu, při níž se role průvodce ujal sám hradní pán. „Vyprávění o hradu přímo z úst pana Sternberga bylo nezapomenutelné,“ dodala Bártová.
