„Řekli mi, jestli chci obětovat nohu, nebo život. Tak jsem si to rozmyslel,“ vzpomíná Petr z Trutnova na den, kdy mu lékaři řekli o amputaci. Než mu ale nemoc diagnostikovali, trvalo to přes měsíc. Původní lékař si totiž myslel, že otok a špatnou hybnost nohy způsobil pád, a doporučil mu ibalgin a ledové obklady.
Petr se chce zbavit vozíku
Den před Štědrým dnem však přišla z motolské nemocnice špatná zpráva: Petr má v noze nádor o velikosti 9,4 centimetru. Další přišla záhy. Objevily se metastáze. Amputace nohy se proto stala hlavním tématem. Petr přišel o končetinu nad kolenem, a musel navíc podstoupit sérii chemoterapií.
Když se začal zotavovat, dostal protézu. Jeho snem je zbavit se vozíku, francouzských holí a stát se plně sobestačným. Před rokem mu ale tento plán zkomplikovala další operace. „Měl bolesti. A než lékaři přišli na to, co je způsobuje, než proběhla operace, než se rána zahojila, uběhl rok,“ vypočítává jeho maminka Petra Janušová. Bez vozíku se podle ní její syn nikam nedostane. Kromě zdravotních potíží se Petrova rodina musí prát ale i s těmi finančními. Posudkový lékař chlapcův stupeň závislosti na péči jiné osoby přehodnotil z třetího stupně na druhý.
Drábkovy body?
„Kluk ještě neuměl na té protéze ani chodit, neměl ještě ani po lázních. Byl v té době na vozíku, ale už nesplňoval body,“ rozčiluje se paní Petra. Z těžké závislosti na péči jiné osoby se Petr dostal na středně těžkou a měsíční příspěvek z 9 tisíc byl rázem o tři tisíce menší.
Rodina si nemůže dovolit dopřát Petrovi to, co by nyní potřeboval nejvíce. Rehabilitační péči, aby se naučil dobře chodit s protézou. S tím mu chce pomoci sdružení Cesta za snem. Pořádá akci Na Sněžku pro Péťu. Z vybraných peněz mu zaplatí kurz chůze bez holí a nakoupí mu sportovní a kompenzační pomůcky.
„Rodině Péti dáme 150 tisíc korun, zbytek vybraných peněz rozdělíme mezi další. Školu chůze by měl absolvovat v rehabilitačním centru v pražských Malvazinkách. Tam jsem se učil po amputaci chodit i já,“ řekl paralympionik Jaroslav Petrouš, garant projektu. Sám měl po úrazu v noze palčivé bolesti, rozhodl se proto pro amputaci. Projekt, který se 31. května bude konat už podruhé, má ale podle Petrouše ještě jeden úkol - upozornit na dopady sociální reformy exministra práce Jaromíra Drábka.
Asociální a scestné
„Je to velice asociální reforma, která nás amputáře a další handicapované postavila do role zdravých lidí,“ vysvětluje Petrouš.
I když člověk s protézou dokáže chodit, neznamená to, že s ní vydrží celý den. „Zdraví lidé se doma přezují, my si sundáváme protézu. Nejde s ní vydržet celý den. Někdo usedá na vozík, jiný vezme do rukou francouzské hole,“ upozorňuje.
Zpřísněné přiznávání příspěvku na péči je proto podle něho scestné. Lékaři posuzují handicapovaného nově podle deseti bodů, dříve jich bylo šestatřicet. Splnit hodnocení a udělit status zdravého jde podle kritiků reformy lehce. Myslí si to i bývalá poslankyně Kateřina Klasnová, která spolupracuje se sdružením Cesta za snem. „Stát jim v tomto vůbec nepomohl a způsobil, že rodiče jen těžko mohou zůstávat s dítětem doma a starat se o něj,“ řekla.
Sešla se proto i s novou ministryní práce Marcelou Marksovou-Tominovou (ČSSD). „Přislíbila, že zřídí pracovní skupinu, která udělá komplexní legislativní změnu. Myslíme si, že to nemusí být zákonná norma, stačilo by, kdyby se těch deset bodů rozdělilo na podstupně,“ řekla Klasnová. Jenže žádné změny se podle ní zatím nerýsují. Ministryně v polovině dubna zveřejnila zprávu, že zhruba 450 tisíc lidí se zdravotním postižením, kteří vlastní průkazku mimořádných výhod, nemusí absolvovat nové posouzení zdravotního stavu. To by totiž podle platné legislativy měli udělat do konce roku 2015.
„Tento chaos, do kterého systém přidělování průkazů uvedl exministr Drábek, považuji za neúnosný a pro spoluobčany se zdravotním handicapem ponižující,“ řekla ministryně Marksová-Tominová. Tyto průkazky proto automaticky přejdou na průkaz osoby se zdravotním postižením. Lidé kvůli Drábkově reformě o průkazky často přicházeli.
„Dnes bychom se na člověka měli dívat z hlediska sociálního šetření, ne nějaké zdravotní diagnózy. Nevidím skutečně důvod pro to, aby člověk, který ujde alespoň 200 metrů, měl nějaké mimořádné výhody,“ uvedl loni Drábek. Průkazky se po skončení vlády Petra Nečase ale začaly vracet.
