Našinec pochopí, že problémy působila dálnice D8 z Čech do Saska. Krušné hory jsou strmou bariérou a rizika sesuvů ve středohoří jsme poznali víc, než je milé. Ale co brání 28 let dálnici D52 z Moravy do Rakouska? Prý už fakt, že za osm let se vystřídalo devět ministrů dopravy. Ministr Ťok dává vinu Jihomoravskému kraji: jako jediný nebyl schopen schválit zásady územního rozvoje. Ale ať už má vinu kdokoliv, ta nerovnováha – z rakouské strany stavba spěje k hranici, z moravské strany se ani nekoplo do země – vytváří obraz téměř civilizační bariéry podél bývalé hranice Západu a Východu.
Je to nečekaná bariéra. Jižní Morava nemá pohraniční hory. Z letadla hranici určuje jen držba půdy (lány versus malá protáhlá pole). Je to týž kraj ohledně terénu, půdy i klimatu. Na obou stranách je osídlen od doby lovců mamutů. Tudy se před 180 lety stavěla první železnice z Vídně na české území – bez problémů. (Teď jsou problémy takové, že expres Vindobona z Berlína do Vídně bude Česko míjet.) Ještě před sto lety to byl jeden stát s týmiž pravidly. Tak proč to z jedné strany jde a z druhé ne? Proč na dopravní mapě přežívá železná opona? Zkuste vysvětlit běžnému Rakušanovi, že vinu má neschopnost Jihomoravského kraje. Stejně si pomyslí něco o naší civilizační zaostalosti. Či o tom, že postkomunismus zdaleka není jen prázdná nálepka. A těžko se mu divit.
