V nedávno Maťou vydaných skvělých Motelových kronikách dramatika a herce Sama Sheparda jsem našel výstižné věty. „Hele, řeknu ti jedno. Radši bych svazoval mladý bejky, než se s tebou bavil o politice.“ Nemám tedy nejmenší potřebu zabývat se ještě víkendovými výsledky eurovoleb, byť by se našlo dost škodolibých důvodů k otevírání šampaňského, třeba proto, že se do Bruselu nedostal provařený televizní tunelář nebo ordinérní, pardon, suverénní svazačka, samozvaná ochránkyně českých zájmů, a že pro nácíčky z Národní strany hlasovalo jen šest tisíc blbečků. Nechci se zabývat ani tím, že jistý zpovykaný estébákův synáček je najednou cimprlich z recesně vyvěšeného obrazu Felixe Dzeržinského v pracovně bývalého ministra vnitra. Jo, kdyby ho tak namaloval Zubov...
Pořád mi leží v hlavě případ, který byl našimi médii zaznamenán jen letmo, a přitom fascinuje tragičností. 29. května byl v Kalifornii poslán na devatenáct let do vězení americký hudební producent Phil Spector za vraždu herečky Lany Clarksonové. V únoru roku 2003 ji střelil do úst v hale svého sídla v Alhambře. Soud se táhnul jako v případě O. J. Simpsona, obžalovaný střídal právníky, postupně se měnili soudci, a kdyby to nebylo smutné, kauza měla formu frašky. Obhájce tvrdil, že dáma měla sebevražedné sklony a zabila se sama při pokusu o ruskou ruletu, žalobce opáčil, že si v den smrti koupila boty a to sebevražedkyně obvykle nedělají atd.
Jaké to běsy v sobě nosil člověk, který zásadně přetvořil tvář rockové muziky a právem vstoupil do Síně slávy rock’n’rollu? Najednou se připomínají jeho prapodivné úlety, kdy při nahrávání Lennonova alba Rock’n’roll mával ve studiu revolverem a na Leonarda Cohena pro změnu mířil samostřílem. Možná ho překotila těžká autonehoda v březnu roku 1974, při níž utrpěl vážná poranění lebky a od té doby nosil paruku. Nebo ho poznamenala otcova sebevražda, když mu bylo deset, jemuž na hrob napsal epitaf To Know Him Is To Love Him, což byl mimochodem název písně, s níž se svou tehdejší kapelou Teddy Bears vedl v prosinci 1958 hitparádu. Vymyslel „zvukové stěny“, systém zmnožování a vrstvení nástrojů v unisonu, které ironicky popsal jako „wagneriánský pokus o rokenrol: malé symfonie pro děti“. Podepsal se pod skvostný singl Righteous Brothers You’ve Lost That Lovin’ Feelin, zřejmě nejlepší nahrávku Tiny a Ikea Turnerových River Deep - Mountain High, album Let It Be Beatles (třebaže se Paul McCartney vztekal, jak mu zmršil opulentním aranžmá bez jeho vědomí song The Long and Winding Road), první singl Instant Karma! a sólové elpíčko Johna Lennona Plastic Ono Band, jakož i potom Imagine a dojemnou vánoční Happy Xmas (War Is Over), skvělé trojalbum George Harrisona All Things Must Pass, legendární Koncert pro Bangladéš nebo projekt Yoko Ono Season Of Glass a End of the Century punkových Ramones. A mihnul se jako drogový dealer v Bezstarostné jízdě.
Spectorovi je devětašedesát a svobody si už zřejmě moc neužije. Ztratilo jeho dílo pod úhlem vraždy na významu? Včil mudrujte.
***
Obžalovaný, hudební producent Phil Spector, střídal právníky, postupně se měnili soudci, a kdyby to nebylo smutné, kauza měla formu frašky
