Úterý 23. července 2024, svátek má Libor
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Photoshop a vařečka

Česko

Eva Pilarová (68) se jako fotografka nebere příliš vážně, ale taková mokrá pavučinka, paprsek mezi stromy či kocour mezi trpaslíky ji v klidu nenechají

Už zhruba 25 let fotím, z toho poslední tři čtyři roky na digitál. Hrozně mě zaujal Photoshop, tak mě to chytlo, že jsem u toho seděla asi půl roku klidně do tří do rána. Jako fotografka se neberu nějak extra vážně, ale mám radost, když se povede něco, co mě potěší. A když se to líbí ještě někomu jinému, je to radost dvojnásobná. Fotím pražská zákoutí, západy slunce, cokoli, co neuteče. Ideální sobota nebo neděle? Modrá obloha, sem tam mráček. Vyrazím směrem na Strahov, kde si mě ty koutky přivolají samy. Nebo na chalupě na Českolipsku, mokrá pavučinka, prosvítající paprsek mezi stromy... Chalupa leží na krásném místě, velký pozemek, klid. Nedaleko je studánka a zvěř si udělala trasu přes naši zahradu. V půl deváté večer nám třeba pod okna dorazí jezevčí rodinka, srnky, bachyně s mladými...

Jeden z mých prvních obrázků byl náš kocour ležící mezi trpaslíky, kterých máme na zahradě spoustu. Vždycky na zimu je balíme jako děťátka a schováváme. Někomu přijdou jako kýč, ale nám s manželem se líbí. Nedávno vyšla nádherná knížka o trpaslících z celého světa, jejich příběhy. Některé kousky jsou opravdu cenné. Já třeba dostala jednoho od manželovy maminky, a když jsem podle té knížky zjistila, co mám doma za poklad, stěhoval se z chalupy velkým fofrem...

Také se o mně ví, že ráda vařím. Poslední dobou ale kuchyni obývá spíš manžel. Patří mezi těch několik mužských, kteří po sobě ten binec i uklidí. Když ale začal se svíčkovou, musela jsem dlouho dělat hlavního ochutnávače, který sem tam ještě něco přihodí – dnes už nemusím, je perfektní. K číně ale Honzíka nepouštím. Pan dirigent Vlach, a to byl nějaký fajnšmekr, jednou prohlásil, že nejlepší čínu jedl u Pilarky, na to jsem patřičně hrdá.

Vzpomínám si, jak tatínek vždycky přišel do kuchyně, nasál a nadšeně maminku chválil. Maminka je dodnes, ač je jí už třiadevadesát, výborná kuchařka. Chtěla jsem být taky chválená, a tak jsem to začala zkoušet. Ve 12 letech jsem vařila svůj první nedělní oběd, tatínkovo oblíbené knedlo-vepřo-zelo a hovězí polévku s domácími nudlemi.

U vaření se docela hádáme. Zkoušíme nové recepty, vylepšujeme, někdy i pokazíme. Já jsem lev, dominantnější, blíženec je tvárný, ale co se toho jídla týká, i já někdy ustoupím, uznám, když to ochutnám, že teda měl pravdu.

O autorovi| zaznamenal Milan Vidlák