Věnovat celý večer jednomu skladateli a dílům, která byla určena domácímu provozování a nikoli koncertnímu pódiu - to chce kus odvahy. Maďarský pianista András Schiff (1953) odvahu má a své programy sestavuje z kompozic, kterým se ostatní virtuosové vyhýbají, protože nejsou tolik efektní (jako jeden z mála zahraničních klavíristů uvádí Schiff Dvořákovy, Smetanovy a Janáčkovy kompozice).
Večery v jeho režii se odvíjejí podle hudební logiky a ne s ohledem na to, aby se posluchač nenudil. Ale posluchač se nudit nemůže. Ne, když hraje András Schiff. Malý kulatý muž s přímo učebnicovým posezem u piana se nyní vrhl na dílo Josepha Haydna a s důkladností sobě vlastní jej studuje kompletně: od raných kusů po poslední sonáty. Víceméně chronologicky také seřadil svůj úterní program. Kromě tří sonát zazněly takřka nehrané skladby - Capriccio G dur, Fantazie C dur a Andante s variacemi f moll.
Fascinující na Andrási Schiffovi není jen jeho fenomenální technika, která mu dovoluje v bleskovém tempu zdobit melodii trylky podle momentální nálady a měnit barevné rejstříky bez pomoci pedálů. Udivující je, že jeho bezprostřední hra nemá cíl v oslňujícím „pianismu“, ale vyvěrá z hluboké muzikality, jejíž je klavír pouhým médiem. Slovo „hra“ se k Schiffově vystoupení hodí lépe než k jiným. Hraje si jakoby sám pro sebe, ty nejrychlejší pasáže zvládá bez sebemenšího viditelného úsilí, jeho výkon působí radostně a svěže, sám má úsměvný nadhled. Hraje si i s posluchači - unese jejich pozornost takhle dlouhou pauzu? Budou soustředěně poslouchat, i když melodie zazní v sotva slyšitelné dynamice? Nebudou rušit potleskem tam, kde skladba v pianissimu dodýchává? A publikum šlo Schiffovi na ruku. Viselo na něm očima a ušima, dokud nespustil ruce z klaviatury a nenaznačil, že teď se může tleskat. Vznikly tak neopakovatelné momenty subtilních přechodů mezi větami i skladbami.
V logice věci byly i přídavky: nejprve čtyřvětá Beethovenova Sonáta f moll (celá!) věnovaná právě Haydnovi, poté finále z op. 10 a následně slavná, až zprofanovaná pomalá věta z „Patetické“ zahraná s jímavou prostotou. Večer se tak otevřel do další dimenze - kéž by nám András Schiff brzy nadělil lekci z Beethovena.
***
HODNOCENÍ LN ***** András Schiff - klavír
Cyklus recitálů ČF Dvořákova síň Rudolfina 20. 11. 2007
