Pojmenovali ji La Grace.
Josef Dvorský vystudoval elektromechaniku, ale už v osmnácti si udělal kapitánské zkoušky a od roku 1982 se plaví po mořích. Vlastní charterovou společnost se dvěma loďmi a od roku 1991 se živí jako kapitán a námořní instruktor s oprávněním udělovat kapitánské licence. Dokonce i se skutečnými piráty se už třikrát setkal: „Dvakrát jsem to vyhrál já a jednou oni, takže skóre je dva jedna pro mě,“ říká s úsměvem.
Také Daniel Rosecký ve svých dvanácti letech doma rodičům oznámil, že chce na loď. Ti ho tehdy přihlásili do jachetního oddílu a odsud pak jeho cesta pokračovala přes charterové plavby, půjčování si lodí, amatérské závodění na plachetnicích a stavění modelů lodí. Pracovně zakotvil v neziskovém sektoru, působí mimo jiné jako pracovník Centra pro komunitní práci jižní Čechy.
Briga je nejšikovnější Oba současní spolumajitelé rozestavěné lodi si snili svůj sen o replice dávné pirátské plachetnice. Před necelými deseti lety se jejich sny propojily. „Já si chtěl takovou loď vždycky postavit. Pepa ji chtěl taky, a tak jsme začali společně jezdit, plavit se, byli spolu i na jachtařských závodech a dohodli se, že chceme něco takového mít a že nejšikovnější pro nás bude briga z18. století,“ rozvádí to Rosecký.
„Tuhle loď jsme si vybrali proto, že ji nechceme mít jen zakotvenou v přístavu, ale opravdu se s ní plavit a vozit na ní lidi. Proto jsme potřebovali rychlou a obratnou loď,“ vysvětluje Dvorský. „Navíc máme oba pirátskou duši a tahle loď spadá právě do období největší slávy pirátů.“
Při zvažování, jak a kde loď postavit, se oběma dobrodruhům naskýtalo několik variant včetně té, že ji celou postaví sami. „To bychom ale stavěli léta a my jsme s ní přece jenom chtěli i vyplout,“ říká Dvorský. Samozřejmě museli zvažovat i finanční hledisko, takže se nakonec rozhodli najít zemi třetího světa, kde by jim příznivý kurz dolaru umožnil financovat stavbu. Z těchto úvah vzešel Egypt. „V této zemi se dřevěné lodě dodnes staví, tradičním způsobem. Stavíme v profesionální loděnici, máme v Egyptě najatou firmu a mluvíme jim jen do dodržování potřebných norem, které jsou v Evropě trochu jiné než tam.“
„Také jde o to, že stavíme repliku lodě z 18. století, takže musíme našim pracovníkům neustále vysvětlovat, že oni sice jsou na něco zvyklí, ale skutečný historický postup vypadal jinak,“ dodává Rosecký. „Dan je neskutečný šťoura, čímž dráždí všechny lidi kolem sebe, chce, aby loď byla co nejautentičtější. To je jeho starost. Moje starost je, aby dobře a bezpečně plula,“ komentuje to Dvorský.
Sám Dvorský už vlastní loď nazvanou Princess, na které tráví každé léto při okružní plavbě kolem ostrovů ve Středomoří a na zimu se vydává do tropů, tedy do Rudého nebo Karibského moře. Má také vlastní cestovní kancelář s názvem CA Ocean Tour nabízející pronájem lodí a jachet a poskytující kurzy a zápočtové plavby. Jeho život se tedy podle jeho slov po dostavění La Grace moc nezmění, jen se coby kapitán přesune z jedné lodi na druhou.
Naopak Danieli Roseckému se život změní: „Zatím mám normální zaměstnání, až loď vypluje, budu jí pravděpodobně dělat české zázemí – starat se jí o zákazníky, o propagaci, o další plány.“ Stěžně z Orlických hor Rosecký také vede klub přátel lodě, který má v současnosti po čtyřech měsících své existence už přes sto členů a pomáhá zdarma s její stavbou. Parta nadšenců například pracuje v Orlických horách na výrobě stěžňů a ráhen, s čímž jí pomáhá český mořeplavec Rudolf Krautschneider, sám autor několika lodí včetně jedné historické repliky. „Rudu znám léta, je právě z té generace jachtařů, kterým jsem já drhnul palubu. Pomáhá nám hodně radou a dali jsme mu na starost výrobu stěžňů, protože to je oblast, kde je doma, se dřevem dělá celý život. Sám už si postavil ráhnovou plachetnici. Loď s příčnými plachtami, kterou stavíme teď, je dnes už hodně neobvyklá. V 18. století to byl ale nejčastější lodní typ,“ říká Dvorský.
„Jedinou podobnou funkční loď najdete v Americe, jinak na světě žádná jiná taková briga není. Pokud jde o filmy, tam se používá nejčastěji anglická briga Phoenix trochu jiného typu, která má tu výhodu, že se dá kašírovat na různé typy lodí: hrála třeba Kolumbovu Santu Marii ve filmu 1492: Dobytí ráje. Schválně si všimněte, že v pirátských filmech vypadají nábřeží téměř vždy stejně. To je proto, že se obvykle točí v jejím domovském přístavu,“ dodává Rosecký.
Chceš být lodník, nebo pasažér?
Se spoluprací s filmem a s organizátory různých historických slavností počítají po dostavění své lodě také oni, ale není to pro ně stěžejní aktivita. Tou by měly být komerční plavby pro několikero druhů klientů: ti, kteří si budou chtít užít při neobvyklé dovolené pohodlí, si budou moci zaplatit kajutu a dopřát si klasický námořní výlet. Druhou sortou potenciálních zákazníků jsou lidé holdující zážitkové turistice. Vedle tří nebo čtyř plně profesionálních členů posádky totiž bude briga potřebovat dalších osm „lodníků“ na různé pomocné práce, které zvládne i laik po krátkém zaškolení. Tuto možnost chtějí oba podnikatelé nabídnout jednak svým přátelům, kteří jim pomáhají se stavbou lodi, jednak ji později nabízet jako placenou. Konečně by loď měla sloužit také pro školní plavby, určené mladým lidem ve věku od 15 do 26 let. I ti se mohou pod zkušeným vedením naučit loď ovládat. „Z jedné školní plavby jsem se právě teď vrátil. Tyhle lodě byly historicky stavěny na to, aby je mohla ovládat i posádka sebraná nahodile v přístavu. Stačí jedna hlava, která ví, co se má dělat,“ tvrdí Dvorský. Loď by měla cestovat po trasách, které už má coby kapitán vyzkoušené, a po určité době se případně vydat i na cestu kolem světa. Vlastní stavba trupu lodi v Egyptě brzy skončí, proti původnímu plánu se ani nedostala do skluzu. „To je slušný úspěch, naposled něco podobného dokázali snad jen faraoni. Oni to ovšem řešili bičem, my penězi,“ smějí se oba tvůrci.
Na standardní otázku, jak se na takový podnikatelský plán shánějí peníze, nabízejí standardní odpověď, že těžko. Základ tvořily úspory, pomohly také půjčky ze soukromých zdrojů. „Pro banky jsme ten nejhorší možný investor, protože historická loď je něco, co nedokážou udržet pod kontrolou, nemají na to kolonku. Takže od bank jsme nedostali ani korunu,“ vysvětlují. „Při shánění půjček ve světě jsme zase naráželi na problém, že jsme ze suchozemské země bez námořních tradic. Ale když jsme to rozjeli, situace se změnila a lidé nám opravdu začali pomáhat.“ Největší česká „válečná loď“ Plánují, že svou brigu spustí na vodu o prvním jarním dni příštího roku, kdy by se měla zúčastnit závodu historických lodí ve Středomoří. „Je to velkolepá akce s fantastickou atmosférou. Navíc tam budou zkušení námořníci, kteří nám mohou poradit s vychytáváním různých blech,“ těší se Dvorský.
Pirátů se oba mořeplavci nebojí. „Víte, když vidí Evropan naši loď, je to pro něj něco nádherného a neuvěřitelného. Ale v Egyptě se nás ptali, proč chceme stavět takovou starožitnost – vždyť je to ze dřeva, a to přece nemá žádnou hodnotu. V zemích třetího světa nás prostě nebudou brát jako cennost. Navíc je briga vyšší než moderní jachty, a piráti by tak měli problém dostat se na palubu. Takže si spíš vyhlédnou nějakou běžnou loď než nás,“ vysvětluje Rosecký. „Zapomněls na tu řadu osmi děl po každé straně,“ dodává suše Dvorský. „Budeme největší české vojenské plavidlo.“
***
DANIEL ROSECKÝ
Rodina: „Mám patnáctiletou dceru, jsem rozvedený, díky čemuž si můžu hrát s lodí.“ Auto: „Mám lodě, ne auta. Jezdím Škodou Felicií.“ Oblíbená hudba: „To je složité... Beethoven a Sex Pistols.“ Volný čas: „Lodě.“ Oblíbená dovolená: „Já to řeknu. S Pepou na Princess.“
JOSEF DVORSKÝ
Rodina: „Ženatý. Šťastně. Manželku jsem si našel na moři, sedm let jsme se spolu plavili, takže při svatbě věděla, do čeho jde. Ačkoli ona sama říká, že ne. Mám dva syny, jednoho čtyřletého, kterého nebaví nic jiného než pirátské lodě čili je šance, že bude pokračovat v mých stopách. A pak mám druhého kluka. Tomu je sedmnáct let, takže ho zajímají i holky, ale s lodí mi už pomáhá.“ Auto: „Renault, hlavně proto, že je sedmimístný a všechno uveze a odveze.“ Oblíbená hudba: „Když mám čas, zalezu a pustím si Vangelise 1492: Dobytí ráje.“ Oblíbená dovolená: „Neměl jsem nikdy žádnou jinou dovolenou než u moře. Ještě se potápím, ale to s námořničinou hodně souvisí.“
